Z archivních dokumentů vyplývá, že dílo si u umělce objednal arcibiskup Maxmilián Sommerau-Beckh. Chtěl ním totiž zaplnit chybějící vybavení interiéru olomouckého dómu. Volba padla na Pettera právě proto, že byl proslulý svými díly s náboženskou a historickou tematikou. Objednávka měla velmi konkrétní požadavky a její zpracování trvalo malíři celých šest let. Plátno totiž měří na výšku osm a půl metru a na šířku více než pět.


Léta usilovné práce ale oceněna nebyla. „Biskup odmítal především důrazné postavení bratrovraha Boleslava v popředí, upozorňoval na chybějící svatozář svatého Václava nebo třeba požadoval, aby uloupené knížecí insignie neodnášel Boleslav, nýbrž postavy v pozadí,“ uvedl vedoucí referátu Arcidiecézního muzea v Kroměříži Ondřej Zatloukal.

Ačkoli umělec tedy na základě námitek obraz přemaloval, stejně skončil svinutý na půdě kroměřížského zámku.

Jedno krátké rozvinutí zažilo plátno už v roce 1921, odborného posouzení se mu dostalo až začátkem letošního roku, kdy ho nechal snést arcibiskup Jan Graubner a zkušeným zrakem dílo prohlédli odborníci z Muzea v Olomouci.

To, co bylo v devatenáctém století důvodem pro jeho odložení, je nyní vyzdvihováno jako projev malířovy originality. „Obraz si rozhodně žádá rehabilitaci. Jeho zařazení do celkového kontextu Petterovy tvorby a středoevropského malířství pozdního biedermeieru si ovšem vyžádá delší čas. Neobejde se určitě bez spolupráce s rakouskými kolegy, pro které bude jistě kroměřížská malba velký objev,“ řekl pražský historik umění Ivo Hlobil.

Ještě před tím, než se začne uvažovat o využití díla, bude nutné obraz zrestaurovat. Desítky let v nevyhovujícím prostředí se na něm podepsaly. „Je zřejmé, že zásah bude velmi náročný,“ uvedla historička umění Jana Zapletalová.