Od prvního okamžiku se do své kantorské práce vrhla naplno a s postupem času své působení ještě rozšířila: věnovala se kynologii, vydala publikaci o anatomii zvířat a vedla i psí útulek. Svou práci dělala s nadšením a velkou precizností. Když tedy minulý pátek náhle zemřela studenti i pedagogové měli pocit, že se na chvíli zastavil čas.

Smutek a prázdno na střední veterinární škole prozářily desítky svíček hořících v kalíšcích před budovou. Studenti přišli do školy v černém, přinesli i květiny a na zídku školního plotu své oblíbené učitelce napsali láskyplné vzkazy.

„Byla na nás velmi hodná, vždycky laskavá a usměvavá. Naučila nás toho nejvíc co mohla, dávala do toho vždycky celé své srdce," řekl Deníku za všechny Tomáš Vavřík, student třetího ročníku.

I když se o ní jako o kantorce říkalo, že je přísná, nikdo si nestěžoval. „Byla totiž vždycky spravedlivá a i když byl před každým zkoušením strach, všichni z ní měli respekt, tak to nebylo nic hrozného," vysvětluje Tomáš Vavřík.

Podle něj s doktorkou Miholovou často byla i velká legrace, to ostatně potvrzují mnohé historky z vyučovacích hodin, které po škole kolují. Sama Blanka Miholová jich několik zaznamenala i do školního almanachu, vydaného k šedesátému výročí školy v minulém roce. Milé vzpomínky mají i její pedagogičtí kolegové.

„Měla jsem ji ráda jako člověka. Když jsem si pořídila nového psa, tak mi o něm řekla úplně všechno. Poradila mi se vším: když jsem si nevěděla rady ve škole i mimo ni," poznamenala třeba Andrea Tobiášová, která na škole učí stejný předmět jako doktorka Miholová. Její parketou byly hodiny anatomie, a to jak v teoretické, tak i praktické rovině.

„Měla tolik pozitivní energie do práce, že nás všechny motivovala do práce. Já jsem s ní spolupracoval hlavně ve školním divadelním kroužku, naše představení měla velký úspěch," usmál se další bývalý kolega Karel Vystrčil.

Blanka Miholová byla známá také tím, že ač sama nevysoké postavy, měla velmi ráda velké psy. „Věnovala se kynologickému výcviku těch policejních, byla v této oblasti i členkou mezinárodní poroty. Jezdila po soutěžích nejen v Čechách ale po celé Evropě," poznamenala bývala ředitelka školy Božena Floriánová.

Za svou pedagogickou činnost byla doktorka Miholová v roce 2008 oceněna i hejtmanem Zlínského kraje.

„Byla prvním z našich pedagogů, který takové ocenění za svou obětavou a přínosnou práci získal," podotkla Blažena Kubíčková, současná ředitelka kroměřížské Tauferovy veterinární školy.

Poslední rozloučení se bude konat v úterý 8. října 2013 v 15.00 hodin v obřadní síni na hřbitově v Kroměříži.

Doktorka Blanka Miholová očima kolegů a studentů:

Paní doktorka Blanka Miholová byla dlouholetou profesorkou na Tauferově Střední odborné škole veterinární v Kroměříži.

Mimo svou pedagogickou práci se velmi ochotně starala i o nalezená zvířata a jednu dobu vedla i psí útulek. Byla známou cvičitelkou psů. Ve škole učila hlavně anatomii a vydala i svá vlastní skripta. Byla osobností celé školy, byla sečtělá a měla za sebou i bohatou praxi v práci se zvířaty. Znala tak velmi dobře jejich povahu a dokázala poradit nešťastným majitelům: vysvětlit, proč se pejsek chová tak, nebo proč něco neumí. Dokázala poutavě zaujmout. Jako učitelka byla náročná, chtěla, aby studenti všechno dobře pochopili a věděli, jak a proč věci fungují. V hodinách anatomie bylo vždy krásné ji poslouchat a vidět při práci.