Trápila ho ale především ztráta kontaktu se synem. „S manželkou jsme se rozvedli, už je to moře let. Kluk teď má jiného tátu a nejspíš si mě ani nebude pamatovat,“ předpokládal tehdy.

Obrovským překvapením pak pro něj bylo, když se nedlouho po vydání dotyčného článku objevil jeho šetatřicetiletý syn Martin ve dveřích azylového domu. „Zavolali mě, že mám návštěvu. Vůbec jsem netušil, kdo to bude. V prvních chvíli jsem ho skoro nepoznal,“ vzpomínal Josef Linhart.

Že se o něm píše v novinách, si nejprve všimla jeho bývalá manželka. „Ta na to Martina upozornila. Dokonce potom přišla s ním a prohodili jsme pár slov,“ podotkl drobný tichý muž.

První setkání s jediným synem po celém desetiletí bez jediné zprávy prý proběhlo naprosto hladce. „Bylo to dojemné. Dlouho jsme si povídali a vzpomínali,“ popisoval shledání pan Linhart.

Mimo jiné se dozvěděl, že je dědečkem roční holčičky. „Taky se tu už za mnou byla podívat,“ pousmál se.
Těší se, že se bude s rodinou vídat pravidelně. „Martin jezdí s kamionem, ale v poslední době přišel několikrát, pokaždé, když měl čas,“ dodal.