„Nejdůležitějším bodem programu byla právě audience u papeže. Abychom si ale prohloubili i znalosti, byl program uzpůsobený i poznávání památek, historie Říma i místního jídla. Navštívili jsme několik muzeí a galerií, a jelikož jsme měli i dost volna, mohli jsme si program hodně přizpůsobit podle sebe,“ vypráví pro Deník studentka čtvrtého ročníku Kamila Zahradníčková.

Právě audience u Svatého otce byla pochopitelně pro mnohé studenty nejsilnějším zážitkem z cesty.

„Bylo to úplně jiné, než jsem očekávala. Velmi mne překvapilo také to, že jsme se s papežem setkali osobně, že přišel za námi,“ přiznává další studentka čtvrtého ročníku Markéta Kubátová. A jak se studenti kroměřížského gymnázia se Svatým otcem dorozumívali?

„My s Kamilou se učíme španělsky, takže jsme si s ním i popovídali, jelikož je z Argentiny. Kamči dokonce její španělštinu pochválil,“ směje se Markéta Kubátová.

Není tedy divu, že také pro její kamarádku to byl výjimečný zážitek.

„Tohle štěstí nás ale provázelo po celý pobyt. Úplně náhodou jsme se třeba seznámili s jedním současným umělcem a také se nám podařilo dostat se do galerie výtvarného umění za příznivých podmínek – jako školní skupina jsme nemuseli platit plné vstupné,“ vypráví Kamila Zahradníčková.

Především pro krojovaná děvčata ovšem byla audience u papeže i nejnáročnější částí pobytu.

„Audience je dopoledne a abychom se do krojů stihly obléct, vstávali jsme v pět ráno. Já jsem navíc měla kroj, ve kterém se nesmělo sedět a museli jsme se dopravit z okraje Říma do centra. Takže jsem v kroji hodinu stála v autobuse,“ vzpomíná Markéta.

Oddech navíc nepřišel ani na audienci.

„Z bezpečnostních důvodů jsme si museli všichni sednout na židle, jenže v tom kroji je to fyzicky nemožné. Takže jsme na těch židlích různě klečeli, nebo si občas sedli na nohu, a tak museli vydržet celou hodinu,“ směje se Kamila.

V jednu chvíli to navíc vypadalo, že si jich papež ani nevšimne.

„Má vždy nějaké kázání, jehož úryvek se posléze překládá do jazyka některého národa poutníků. Na konci překladu pak papež vždy zdraví poutníky na základě národního jazyka. Problém ale byl, že jsme s sebou neměli českého kněze kvůli překladu, takže nás v pozdravu ani nezmínil. Z toho jsme byli docela rozhození,“ vzpomíná Kamila.

Svatého otce však k české skupince přitáhly hlasy sboristů a gymnazisté se tak dočkali pocty, které se nedostane každému účastníkovi audience.

„Sešel k nám, začali jsme se bavit a Markétka mu pak ještě navrhla, ať si s námi udělá fotku, s čímž souhlasil,“ líčí Kamila.

Někteří prý měli přesto o generální audienci jiné představy.

„Já byl trochu zklamaný. Když nám řekli, že budeme mít audienci u papeže, čekal jsem, že bude s námi v jedné místnosti, kde si budeme povídat, fotit se a tak. No a my tam přijdeme a on tam pouze projede na papamobilu. Ale nakonec to bylo super,“ uznává další z kroměřížských studentů, třeťák Adam Haninec.

Trochu odlišný program měla skupina sboristů, kterou čekal mimo jiné koncert v Nepomucenu, což je seminář českých kněžích studujících v Římě. Tam se také přimlouvali za to, aby se příští Světové dny mládeže konaly u nás v Česku.

„Poté, co jsme probrali Světové dny mládeže a odzpívali koncert, pokračoval večer neformálně. Byli jsme rozdělení na dvě skupiny, ale jakmile jsme začali tančit na cimbálovku, postupem času se všichni kardinálové a hodnostáři přesunuli do našeho sálu a tančili s námi,“ usmál se Adam Haninec.

Jestli studenti se svou žádostí v Římě uspěli, se dozví nejdřív na příštím Celosvětovém setkání mládeže v Panamě, přesto byl prý večer v Nepomucenu pro sboristy výjimečný.

„Když jsem tam jel, měl jsem největší očekávání právě z audience. Když se na to ale dívám zpětně, nejsilnějším pro mě byl koncert v Nepomucenu, po kterém byla i volná zábava, bylo to moc pěkné,“ hodnotí Adam.

A co mohou Světové dny mládeže Česku přinést? „V Česku není mnoho věřících, tohle ale může být taková evangelizace, kdy všichni uvidí, že Česko je důležité i se svým zlomkem věřících. Jsme přímo v srdci Evropy a určitě to má smysl,“ míní Adam.

Podobně to vidí i jeho starší spolužačka.

„Myslím, že by to mohlo podpořit i ty, kteří víru třeba teprve hledají. Je důležité, aby bylo vidět, že církev není oligarchistické společenství, ale že záleží na mladých a je opravdu pro každého,“ dodala Kamila Zahradníčková.

Pokud by se Světové dny mládeže opravdu konaly v Praze, shodli se kroměřížští studenti na tom, že by se jich určitě zúčastnili. Markéta Kubátová má už i zkušenost z těch, které se konaly minulý rok v polském Krakově.

„Původně jsem tam moc nechtěla, měli jsme ale mít nějakou aktivitu skrz biřmování, takže jsem se rozhodla, že pojedu. Nakonec jsem byla hodně překvapená. Když se na jednom místě setká tolik věřících a vnímáte tu víru z celého světa, jak ji prožívají mladí lidé v Africe nebo Asii, trávíte s nimi čas modlitbou a vírou, člověka to naplňuje a je to strašně krásné,“ vzpomíná.

Ať už však jednání o Světových dnech mládeže v Praze dopadnou jakkoliv, pobyt v Římě si prý studenti rozhodně užili.

„Mě ta cesta určitě posunula v dalším životním cyklu. Moc se mi ale líbilo i společenství našeho AGéčka, které tam šlo se společnou myšlenkou. Celý ten čas byl obohacující. A určitě mnohem lepší, než týden ve škole,“ svěřil se Adam.

„Byl to opravdu nezapomenutelný zážitek, setkat se s papežem. Zvlášť v křesťanském prostředí je to zkrátka něco opravdu výjimečného,“ dodává Kamila.

A přestože se jejich cestovatelské preference přeci jen liší, všichni tři se shodují na jednom: do Říma se prý určitě ještě vrátí.