„V podstatě to všechno začalo tím, že jsem se dal na studium pedagogické školy v Boskovicích. Mezi jinými mě zaujal předmět speciální pedagogika. Občas jsme chodili na odbornou praxi do škol. V Boskovicích byla zvláštní škola, to mě zaujalo. Později jsem se přihlásil do jednoho výchovného zařízení, a to mně už zůstalo,“ vzpomínal Ševčík.
Do roku 1992 sídlil výchovný ústav ve stříleckém zámku. V rámci restituce pak musel být objekt vrácen původní majitelce. Ústav proto nechal zbudovat sídlo na sousedním prostranství. „Dva roky se stavělo. Veškerý majetek ze zhruba sto osmdesáti místností jsme tehdy museli dostat do nějakých pěti až šesti. O zámek tehdy projevil zájem podnikatel, který plánoval, že tam udělá honosné letní sídlo pro světovou špičku. Na základě těchto jednání jsme na čtyři měsíce přerušili stavební práce. Poté, co jsme zjistili, že dotyčný nebyl při smyslech, jsme v práci pokračovali. Do stavby zasáhla i petiční akce. Někteří bývalí zaměstnanci se snažili místní občany přesvědčit, že by tu byl lepší domov důchodců,“ popsal dávnou situaci Ševčík. Nakonec však zařízení bylo úspěšně postaveno.
Problém, se kterým Lubomír Ševčík již řadu let bojuje, jsou odpovídající kvalifikovaní zaměstnanci. „Když dříve byl pasťák na vesnici, tak ředitel musel doslova a do písmene přemlouvat například traktoristu, aby slezl z kombajnu a šel dělat vychovatele. Teď už se objevují první vlaštovky. Chodí sem studenti vysokých škol s odpovídajícím vzděláním. Do studia speciální pedagogiky se moc lidí nehrne, my ale právě je potřebujeme,“ podotkl Ševčík.
