Jeho firma je na trhu pět let a zabývá se výrobou nástrojů do obráběcích strojů. „Začínali jsme ve třech. Já jsem dělal konstruktéra, kolega pracoval jako účetní a další kolega se zaměřil na výrobu,“ vzpomíná Vančura.
Po pěti letech podnikání pracuje ve firmě už dvacet jedna zaměstnanců. Uplatňují se tam pouze dělnické profese. „Zpočátku jsme neměli peníze na nákup moderních strojů a pracovali jsme na těch starých klasických, u kterých se uplatnili opravdu jen vyučení obráběči. Nemohli jsme žádné sehnat, tak k nám chodili brigádně pracovat ti, kterým skončila směna ve fabrice,“ nastínil podnikatel.
Když po čase zjistili, že firma má budoucnost a začíná prosperovat, dali výpověď a stali se z nich stálí zaměstnanci Vydony. Problémy s pracovní silou začali majitelům firmy ve chvíli, kdy začali nakupovat nové stroje.
„Když jsme koupili encéčka, u kterých už je třeba ovládat práci na počítači se strojírenským programem AutoCAD, který se učí žáci na učilišti, dávali jsme si inzeráty do tisku, ale nikdo na ně nereagoval. Chodili k nám lidé z úřadu práce, ale jen pro razítko, že si sháněli práci. Zůstat u nás nechtěli. Chyběla jim třeba právě znalost práce s programem AutoCAD,“ uvedl Vančura.
Ve své praxi taky zažil případy, kdy vyučený obráběč odešel pracovat do úplně jiného oboru. „Z obráběče se stal třeba dopravce, protože to pro něj bylo lukrativnější. Když se pak po deseti letech přihlásil s tím, že by měl zájem vrátit se ke své původní profesi, nemohl jsem ho přijmout, protože svým způsobem zaspal dobu a s moderní technologií už neuměl pracovat,“ vysvětlil spolumajitel firmy.
Jak sám říká, ke strojům potřebuje už hotové lidi. „Proto jsem už před třemi roky zašel na kroměřížské učiliště COPT s nabídkou, aby nám dali dva tři učně, kteří by chodili k nám na praxi, a my bychom jim po škole dali práci, ale neměli o nás zájem,“ posteskl si Vančura.
