Blížíme se autem po silnici první třídy směrem na Trenčín, kterou rozděluje hraniční přechod Starý Hrozenkov. Je asi půl jedenácté a před námi je kolona aut a kamionů. Že by se ještě všichni chtěli nechat naposledy při své cestě na Slovensko zkontrolovat?

Když přijíždíme blíž, zjistíme, že všichni řidiči už mají smůlu. Provoz je sveden do jízdního pruhu zcela míjející hraniční závory. Auta už nemusejí zastavovat, hraniční přechod zcela objedou. Hodinu před půlnocí je to tedy už taková zkouška na Schengen.

„Tak to jste přijeli s křížkem po funuse. Tady už všechny oslavy skončily. Už tady nikdo není a už se tady ani nic dít nebude,“ sdělil nám hned při vstupu do celnice jeden z policistů Jiří Svoboda, který sloužil svoji poslední službu na hranicích.

Ve Starém Hrozenkově pracoval devět let. Od nového roku bude převelen do Uherského Brodu. „Včera tady byl ještě klasický den s kontrolami, dneska už jsme pasy po nikom nechtěli, protože tady byl zmatek se všemi přípravami na oslavy,“ dodává Svoboda.

A opravdu. Policisté už jenom čekají v teple kanceláře, až jim skončí poslední noční služba, zatímco venku bez problémů projíždějí kamiony i auta.
„Musíme tady zůstat až do rána. A zítra máme službu ještě také, ale to už budeme jenom hlídat budovu,“ dodává Roman Mlčúch, který si také užívá svoje poslední hodiny na hranici.

Překvapivě poklidné minuty před oficiálním otevřením hranic občas vyruší skupinky lidí, kteří si přijeli pro poslední razítko do pasu s historickým datem.
„Viděli jsme tu slávu v televizi a říkal jsem si, že když to razítko může mít pan ministr Langr, tak proč ne my. Tak jsme se vzali a přijeli si pro něj,“ usmívá se Milan Suchý z Trenčína. Ten si dokonce přivezl orazit i šest dalších pasů i pro svou manželku a děti.

Pro razítko do pasu a oslavit historický moment šampaňským přijela několik desítek minut před půlnocí do Starého Hrozenkova i rodina Zezulkova z Valašské Bystřice na Vsetínsku.

„To už je dneska naše třetí celnice. No, my už totiž pravděpodobně asi významnější událost nezažijeme, pokud nespadne meteor,“ směje se Mirek Zezulka při slavnostním přípitku v utichlém areálu hraničního přechodu. Abychom si ukrátili posledních patnáct minut, jdeme se podívat, jak je odpočítávají na slovenské straně celnice. Tam vládne veselá nálada, hraje rádio, voní jídlo.

„Takzvaná poslední večeře,“ vysvětluje policista Kamil Valach, který je u pohraniční policie celých čtrnáct let. Jak sám přiznává, odejít bude pro něj velká změna.
Od našeho rozhovoru se slovenskými „bratry“ nás však vytrhává nezvyklý ruch venku. Poslední minuty se blíží a my zvědavě vykukujeme ven.
Tam stojí hlouček Čechů a Slováků a rozdávají se skleničky na šampaňské. Než se zorientuji, už držím také jednu v ruce. Uprostřed davu, který se nahrnul do kanceláře policejní kontroly, stojí senátorka Jana Juřenčáková a starosta Suché Lozi Petr Gazdík.

Po slavnostním bouchnutí několika lahví sektu si bere slovo senátorka. „Už je 21. prosince. Jsem ráda, že teď a tady můžeme společně oslavit vstup do Schengenu a doufám, že se naše děti nikdy nedožijí toho, že by tuto hranici někdo zavíral. Chtěla bych tímto také poděkovat dosavadním pracovníkům hranic, kteří vydrželi až do konce a doufám, že na tento den nebudete vzpomínat s lítostí,“ loučí se s policisty Juřenčáková.

Burácivé živijó se rozléhá jinak vždy poklidnou celnicí. Obyvatelé slovenské Horní a Dolní Súče a české Rokytnice, kteří senátorku doprovázeli, přidávají ještě hymny Kde domov můj a Nad Tatrů sa blýská. Pak už se jenom uklidí skleničky a následuje poslední fotka u dvou státních znaků.

A je po všem. Naše republika je v Schengenu. Patnáct let hraničních kontrol na Slovensko je minulostí. Rozloučíme se proto s policisty, které Schengen připravil o jejich službu na hranicích a pravděpodobně změní brzy i jejich život.

A pak už se přidáváme mezi auta, která kolem hranic projíždějí zcela bez zastavení. Už půl hodiny totiž máme volnou cestu v podstatě až téměř na samotný okraj Evropy.