Z nádvoří vede dolů do sal terren dlouhé schodiště, které ústí v prostředním ze tří sálů. Na každé jeho straně jsou dveře, vedoucí do další sala terreny. A pak dál do boční grotty, uměle vytvořené jeskyně. Podle výzdoby se jedné říká vodní a druhé důlní. Nejsou hluboké, mírné tajemno z nich však ani po staletích nevyprchalo.
Biskup Karel II. z Lichtensteinu-Castelcorna, který je nechal na konci 17. století vybudovat pro pobavení hostů, si jich ale neužil.
„Zemřel náhle v době, kdy se výzdoba zámku dokončovala, takže sám je pravděpodobně nikdy nevyužíval,“ potvrzuje vedoucí katedry dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého Jana Zapletalová.
Teď budou prostory předmětem vědeckého zkoumání. Jde totiž o vůbec nejautentičtěji dochovanou část. „Zámek zásadně poškodil požár v roce 1752, ale hlavně patro a především sněmovní sál. Přízemí zůstalo ušetřeno a ani v pozdější době se tam žádné zásadní změny neudály,“ potvrzuje Zapletalová.
Sály i grotty jsou bohatě zdobené, kolem výklenků se sochami jsou štukové ozdoby, stejně jako na volných plochách zdí. Materiály, které použili umělci najatí Castelcornem, postupně chřadnou a potřebují restaurátorský zásah. Arcibiskup Josef Nuzík a rektor univerzity Martin Procházka proto podepsali memorandum o spolupráci na jejich záchraně. „Stále pronikáme do tajemství kroměřížského zámku a postupně se dostáváme k záležitostem, o kterých se tolik neví nebo které jsou i docela neznámé, abychom je pak také mohli představit veřejnosti,“ řekl Nuzík.
Práce mohou sledovat návštěvníci zámku, potrvají léta
Podle rektora je pro vědce z univerzity čest podílet se na vědeckém bádání výtvarné podoby památky světového kulturního dědictví Unesco. „Rádi přispějeme k jejímu přesnějšímu poznání, popisu a uchování pro budoucnost,“ podotkl Procházka.
Zámek už připravuje režim, v jakém práce zpřístupní veřejnosti. Jen průzkum zřejmě potrvá několik let. „I to bude pro návštěvníky atraktivní, protože se mohou vracet a sledovat, jak postupují,“ míní vedoucí památkového oddělení arcibiskupství Alena Tobolková.
Marie Terezie obdivovala vodní pramínky
Saly terreny a často i grotty byly od 16. století běžnou součástí většiny rezidencí šlechticů. Zpravidla byly v přízemí, obrácené do zahrady, na pomezí interiéru a zahrad. Sloužila k zábavě, konaly se v nich koncerty, bankety nebo v nich společnost odpočívala během horkých letních dnů.
O prostorách kroměřížského zámku není mnoho zmínek. „Existuje zpráva o návštěvě Marie Terezie, která v nich strávila část dne a byla překvapena stříkajícími pramínky vody ve vodní grottě,“ prozrazuje Zapletalová.
Díky tomu, že se v průběhu časů neměnily a dochovaly se v dobrém stavu, jsou unikátní nejen v rámci České republiky, ale i ve světovém srovnání.