Přestože šabat slaví židé každý týden, je to jeden z jejich nejdůležitějších svátků. Jde totiž o den, kdy je doslova zakázáno jakkoliv pracovat a přikázáno odpočívat. Samotné slovo šabat totiž znamená odpočinutí.

Do Šachovy synagogy jsme tak přijeli v páteční podvečer – nebo jsme si to tedy alespoň mysleli. Její správce Vratislav Brázda, který nás židovskými tradicemi provázel, nás však překvapuje hned na začátku.

„Víte, co je dnes za den?“ ptá se. Všichni jej svorně přesvědčujeme, že je sedmadvacátý říjen, pátek. Mýlíme se. Uvnitř synagogy totiž běží čas jinak – po židovsku.

„Jsme jediná civilizace, která den měří od půlnoci do půlnoci, to nikde jinde nebylo. Pro židy den začíná a končí západem slunce. A slunce už zapadlo, takže je sobota,“ vyvádí nás správce s úsměvem z omylu.

V čase už se tedy orientujeme a po vyslechnutí si několika příběhů – třeba o principu košer jídla – vyrážíme strmým schodištěm dolů do synagogy. Je totiž třeba šabat oficiálně zahájit zapálením živého světla, které pokud by o šabatu zhaslo, nesmí už být rozsvíceno. Stejně jako všechna ostatní světla. Pokud jej totiž židé přes šabat neudrží, jsou téměř odkázáni na život potmě. Zpátky nahoře pak usedáme ke stolu a v rámci tradice jedna z přítomných žen zapaluje dvě šabatové svíce, načež správce zhasíná elektrický lustr a celý večer tak dostává ještě magičtější atmosféru.

V tu chvíli si připomínáme příběhy Jákoba a jeho syna Josefa, Mojžíše nebo Abraháma s Izákem. V další části se rozzáří oči všem přítomným. Správce totiž bere do ruky šabatové víno a vinný mošt, kterým žehná česky i hebrejsky, čímž jsou připraveny k podávání.

Speciální šabatové víno je výjimečně sladké, trochu jako portské. Za několik okamžiků žehná správce také chalu, tradiční šabatové pečivo. Ty jsou na stole zpravidla dvě, představují totiž božskou manu, které si mohli židé před šabatem výjimečně nasbírat dvakrát tolik.

S vínem, moštem a chalou je konverzace hned ještě o něco méně oficiální a přicházejí další a další otázky. Dozvídáme se tak o náročnosti židovské konverze, fakt, že synagoga nerovná se kostel, teorie o tom, proč jsou možná Židé, jako Bohem vyvolený národ, zkoušeni víc než ostatní a mnoho dalšího. Zkrátka zážitek, který rozhodně stojí za to…