Završilo se tak čtrnáctidenní putování jeho ostatků z Říma, kde 16. dubna ve věku 90 let zemřel, přes Olomouc, kde za něj ve čtvrtek 29. dubna v katedrále svatého Václava sloužili Rekviem, až do poutního Velehradu, který se tak stal místem kardinálova posledního odpočinku.

Dvě hodiny před bohoslužbou začali do baziliky proudit převážně věřící z regionu, mnozí však přijížděli z rozličných částí republiky a řada řeckokatolických duchovních přicestovala ze zahraničí. Parkoviště vedle chrámu se postupně zcela zaplnilo, stejně tak, jako bazilika, kde se shromáždilo také na dvě stovky kněží. Hlavním celebrantem bohoslužby byl arcibiskup Olomoucký Jan Graubner, homílii četl světící biskup Josef Hrdlička.

Ten ve svém kázání poukázal na mimořádný význam Špidlíkovy životní mise s důrazem na mezinárodního dopad jeho působení. „Otec Tomáš kardinál Špidlík, který ač rodák z Boskovic, jako myslitel výrazně přesáhl úzké poměry jednoho malého národa, protože v sobě nesl dimenzi evropské i světové církve. Byl tím, kdo razil cestu k její jednotě,“ zdůraznil Hrdlička, jenž poznamenal, že zesnulý dovedl hovořit k věřícím i nevěřícím, kteří s úctou poté konstatovali: „Ano, rozumíme tomu, co on říká.“

Jedním z účastníků rozloučení byl také sedmdesátiletý Josef Košárek z Hrobic, nedaleko Slušovic. „Vyjížděl jsem z domu už o půl osmé ráno. Chtěl jsem se totiž beze spěchu projít poutním místem a s panem kardinálem se poté v klidu rozloučit. Překvapilo mě, kolik sem přijelo lidí ze všech koutů země. Potkal jsem se tady s kamarády ze Šumperka a dokonce až z Klášterce pod černými lesy,“ prozradil po mši svaté návštěvník z Valašska.

Místo posledního odpočinku by měl kardinál Špidlík dočasně nalézt na katafalku pod náhrobním kamenem v královské kapli v bazilice, kde je od 29. září 1923 pohřbem také arcibiskup Cyril Stojan. „Natrvalo by však měl kardinál Špidlík spočinout, jakmile bude vše připraveno, v místech za hlavním oltářem,“ prozradil správce velehradské farnosti Přádka. Starosta Velehradu Stanislav Gregůrek označil Špidlíkovo rozhodnutí být pohřben na půdě jeho obce za mimořádně prestižní záležitost. „Velikost tohoto člověka docení historie,“ konstatoval. Podle Hrdličky tím Velehrad získá. „Jako poutní místo bude mít opět jeden z důvodů, proč sem budeme rádi putovat,“ řekl.

Doma ho znal málokdo, ve světě si získal obdiv

Kardinál Tomáš Špidlík byl přítelem papeže Jana Pavla II., v církevním a vědeckém světě i mimo něj platil za neoddiskutovatelnou autoritu. Napsal velkou řadu odborných knih z oblasti teologie a filozofie. Svým nenapodobitelným srozumitelným stylem a zároveň neokázalou moudrostí však dokázal oslovit prakticky kohokoli.

Rodák z Boskovic začal svá studia v Brně, dlouho si jich však neužil. Po uzavření vysokých škol za druhé světové války vstoupil do jezuitského řádu a po válce byl vysvěcen na kněze. V roce 1950 odešel na studie do Itálie. Kvůli ráznému nástupu totalitního režimu v Československu se však nemohl vrátit, a tak se mu stal Řím domovem na dlouhá desetiletí.

Žil v papežské koleji v Nepomucenu, kde vyučoval bohoslovce a stal se proslulou vědeckou veličinou, zejména v oblasti východního křesťanství. V letech, kdy jej u nás znalo jen pár zasvěcených, byl už světově uznávanou osobností. I přesto bylo v Československu možné se s ním setkávat na vlnách rádia Vatikán, odkud pravidelně promlouval. V roce 1995 poskytoval jako první Čech duchovní cvičení papeži Janu Pavlu II. „Já se k tomu připletl tak trochu ze známosti a jako u všeho ve svém životě náhodou,“ komentoval záležitost Špidlík se skromností sobě vlastní v knize rozhovorů. Často a rád navštěvoval jezuitskou komunitu v Olomouci a počátkem devadesátých let tam založil centrum Aletti s knihovnou a vydavatelstvím.⋌ (par)