Sigmundová se v rozhovoru pro Deník rozpovídala o tom, jestli Chropyni trápí úbytek obyvatel nebo jak by zhodnotilaVěra Sigmundová, starostka Chropyně.Věra Sigmundová, starostka Chropyně.Zdroj: Deník/repro své dosavadní působení v úřadě. „Podařila se nám spousta investičních akcí, ale nemyslím si, že by to byla jen moje zásluha – vždy to bylo kolektivní rozhodnutí zastupitelstva,“ říká starostka.

Každé první pondělí v měsíci u vás probíhají „Dny starostky“, kdy za vámi na úřad mohou přijít občané se svými podněty. Jaký je o to mezi lidmi zájem?

Řekla bych, že zájem odpovídá asi tomu, co jsem očekávala. Nebývá tady žádný přetlak, ale občané pravidelně přicházejí se svými podněty či stížnostmi. Myslím si, že největší výhoda tohoto dne je, že lidé vědí a mají jistotu, že mě tady zastihnou. Z několika podnětů už se navíc vyvinuly pěkné věci – třeba jsme opravili hřiště. S některými věcmi ale naopak pomoct nedokážu, jelikož lidé mají častokrát nereálná očekávání a často přicházejí s věcmi, které nejsme schopni řešit. Příkladem mohou být stížnosti na některé špatné mezilidské vztahy, do kterých ale úřad nemůže nijak zasahovat.

Jak se během pandemie změnil život v Chropyni?

Do fungování úřadu jako takového se to příliš nepromítlo. Ačkoli dlouhodobě usilujeme o digitalizaci a portál občana, aby mohli lidé vyřešit co nejvíce věcí přes internet, tak stále je u nás spousta lidí, kteří jsou zvyklí na úřad přijít osobně. Takže i během pandemie jsme se snažili mít dveře otevřené a vyřídit všechno, s čím lidé přicházeli.

Co se týče města jako takového, koronavirus neblaze ovlivnil naše kulturní akce, které jsme měli původně připravené. Naší příspěvkové organizaci Služby občanům Chroypně (SLOCH) se ale podařilo i přes opatření připravit nějaké menší či venkovní akce. Významně se ale změnila nálada ve společnosti - lidé mi přišli často podráždění, naštvaní a někdy až útoční. To se začalo zlepšovat až v poslední době, jenže bohužel přišla válka na Ukrajině a opět se to vrací.

Plánovaná rekonstrukce Městského kulturního střediska v Chropyni bude hotová za rok.
Kulturní středisko v Chropyni opraví za 40 milionů. A co silnice, ptají se lidé?

Zlínský kraj dlouhodobě trápí úbytek obyvatel. Pozorujete u vás podobný trend?

Já bych to neviděla zase tak jednostranně. Je sice pravdou, že počet obyvatel s trvalým pobytem nám ve městě klesá, ale nemáme ten pocit, že by tady žilo méně lidí. Momentálně není volný ani jeden městský byt a bavíme-li se o bytech soukromých, tak tam také nejsou žádné volné. Myslíme si, že tady spousta lidí bydlí, aniž by měla v Chropyni trvalé bydliště.

Podle čeho usuzujete?

Vidíme to třeba na zápisech do školky a školy, kde se snažíme zvýhodňovat naše občany, abychom namotivovali ty, kteří tady nemají trvalé bydliště, k jeho vyřízení. Jde to také poznat, když rozdáváme dotace na volnočasové aktivity dětí a mládeže a objevují se nám tady děti z jiných obcí. A já si opravdu nemyslím, že by sem dojížděly děti ze vzdálených obcí a měst. Spíše to jsou právě ti, kteří tady bydlí, ale nemají tady trvalé bydliště.

Je to pro město problém?

Ono by nám to na jednu stranu nemuselo vůbec vadit, protože nám ti lidé naplňují školu a školku. Na druhou stranu ale využívají také třeba náš systém nakládání s odpady, za který ale neplatí. Navíc pokud potřebujeme opravit městský majetek, musíme na něj mít peníze. Jenže ty se odvíjí od počtu obyvatel a to znamená, že pokud máme oficiálně hlášených méně lidí s trvalým pobytem, tak se nám zmenšují i daňové výnosy a máme méně peněz. A to odnáší v podstatě všichni občané Chropyně.

Co se s tím dá dělat?

V závěru loňského roku jsme vyhlásili takovou akci, že každému nově přihlášenému Chropyňákovi dáme tři tisíce korun. Bohužel se nám přihlásilo jen dvacet lidí, což nás mrzí, jelikož se domníváme, že těch lidí je tady určitě víc. Může za to ale určitá nechuť majitelů bytů povolovat nájemníkům, aby si tam zřídili trvalé bydliště. Nájemníci sice mohou přijít na úřad a když si přinesou nájemní smlouvu, tak my jim to trvalé bydliště vyřídíme, jelikož na to není třeba souhlas majitele nemovitosti, ale lidé si to častokrát s těmi majiteli nechtějí rozházet, takže to nedělají.

Česká pošta vydává speciální známky k narozeninám významného kubisty a rodáka z Chropyně Emila Filly.
Na počest rodáka z Chropyně. Pošta vydává dvě známky připomínající Emila Fillu

Už dříve jste se nechala slyšet, že nechcete být znovu starostkou. To stále platí?

Jsem ve vedení města tři volební období. Je to práce s velkým pracovním a časovým vytížením, často na úkor mého soukromí a mé rodiny. Myslím, že je nejvyšší čas, aby došlo ke změně. Kandidovat určitě budu, ale počkejme si na výsledné rozložení zastupitelstva po letošních volbách. To budou mít ve svých rukou voliči. Já osobně bych uvítala, kdyby mne někdo na postu starostky vystřídal.

Pokud byste měla zhodnotit vaše dlouholeté působení na úřadě, co je vaším největším úspěchem?

Podařila se nám spousta investičních akcí, ale nemyslím si, že by to byla jen moje zásluha – vždy to bylo kolektivní rozhodnutí zastupitelstva. Spíše bych řekla, že jsem ráda, jak ten úřad funguje a že třeba dny starostky, které jsem zavedla, slouží k tomu, aby občané věděli, že jsem tady pro ně. Jinými slovy se změnili styl komunikace a kultury na úřadě.

Chropyně
Jak se žije v Chropyni? Pojďte na návštěvu