Co vás vedlo ke vstupu do komunální politiky?
Nemluvil bych přímo o komunální politice. Jistě, technicky je tento termín správně, ale v Sulimově, v obci se cca 150 obyvateli, o politiku nejde vůbec. V zastupitelstvu ji nedělám já ani nikdo z kolegů. Ostatně, všichni jsme kandidovali za místní hnutí, které máme jen k tomu, abychom splnili formální požadavky a mohli spolu kandidovat.
S nabídkou vstoupit do zastupitelstva mě oslovil můj předchůdce v úřadu pan Josef Daněk. Souhlasil jsem, protože jestliže on jako výborný starosta vyhodnotil, že bych mohl být obci prospěšný, byl jsem připravený pomoci. O post starosty jsem v žádném případě neusiloval, ale byl jsem do něj zvolen. Musím přiznat, že k mému překvapení. Ale jde o cennou zkušenost a té důvěry svých kolegů i lidí z obce, kteří mi dávají ve volbách opakovaně nejvíce hlasů, si velmi vážím. A jsem za ni vděčný.

Nejste ještě z té práce unaven?
Všiml jsem si u sebe, že unavený jsem v prvních dvou letech volebního období, kdy se většinou chystají velké akce. V dalších dvou letech už většinou realizujeme to, co dlouho chystáme. A to mě už baví. Ale ano, příští rok už budu starostovat 12 let a myslím, že nastane správný čas na změnu. Nový starosta přinese čerstvý elán, nové postupy. A může třeba odblokovat či prosadit věci, které se mě realizovat nedaří.

Jaké to je zvládat práci starosty s dalšími pracovními povinnostmi, které máte?
Od počátku jsem věděl, že budu neuvolněným starostou, a tedy budu muset kombinovat starostování se svými dalšími pracovními povinnosti, které mě a mou rodinu živí. Někdy to jde lépe, někdy hůře. Mám ale obrovskou podporu své manželky a mám také štěstí na kolegy. Jak v zastupitelstvu, tak ve svých zaměstnáních. Štěstí jsem měl i v tom, že jsem devět let pracoval na magistrátu ve Zlíně a poté na krajském úřadě, a mohl jsem využívat podpory svých kolegů. Což byla významná pomoc, protože kraj je nejbližším partnerem obce, a město, byť krajské, se musí řídit stejnými zákony jako malá obec. Hodně mi tedy kolegové z úřadů pomohli. A stále mi pomáhají.

Daleko víc věcí leží na vašich bedrech, když vám nikdo nepomáhá. Máte sice 150 obyvatel, ale ty problémy řešíte stejné – jen v menším. Pomáhá  vám například elektronizace ve zvládání byrokracie?
Hlavně mi pomáhá výborná paní hospodářka Pavlína Minarčíková, která má legislativu v malíčku, protože pracuje pro krajský úřad. Těmto věcem rozumí, což je obrovská výhoda. Další výhodou je, že naše předchozí paní hospodářka Marie Daňková byla nesmírně pečlivá a šikovná a máme po ní ve všech dokumentech skvělý pořádek. A velmi platným kolegou je pan místostarosta Libor Daněk. Úkoly, co má na starosti, řeší zkušeně a s přehledem. Takže pomoc těchto dvou dam a kolegy je pro mě osobně mnohem větší pomocí než zmíněná elektronizace.

Co je horší – práce s lidmi nebo papírová byrokracie?
V Sulimově je velmi dobré společenství lidí, přijde mi, že většina tvoří vlastně jednu velkou rodinu. Jednání s nimi je v drtivé většině případů vstřícné a konstruktivní. Mají sami zájem na tom, aby obec fungovala, mnoho z nich se v ní narodilo a nedají na ni dopustit. Vztahy v obci jsou pro mě nejpříjemnějším překvapením mého starostování. A vztahy v zastupitelstvu? Ty jsou vynikající. V tomhle mám jako starosta obrovskou „kliku“.

Co máte na obci rád? Co je pro vás důležité, aby zůstalo zachováno?
Jde toho hodně, co mám v Sulimově rád. Především lidi, dobré sousedy, přátelskou atmosféru a kamarádství. Rád se účastním akcí, ne jako starosta, ale jako účastník, který může třeba pomoci. A potom s ostatními posedět, popovídat. Tohle by určitě mělo být v obci zachováno. Jsem také moc rád za to, jak mě a mou rodinu lidé v obci přijali. Od první chvíle, co jsme se přistěhovali, se k nám místní chovají hezky, nikdy neodmítnou pomoc. Jsme jim za to vděční.