Během příštích dnů se završí vaše šestileté působení v křesle senátora za region Kroměřížska a Vyškovska: co byste vy sám označil za svůj největší úspěch ve funkci? Podařilo se třeba pomoci prosadit něco zásadního?

Do Senátu jsem jako právník nenastupoval s představou, že změním svět. Senát není o jednotlivci. Je to o práci ve výborech. Já sám jsem byl místopředseda Ústavně právního výboru a člen Mandátového a imunitního výboru. Ústavně právní výbor má klíčovou funkci při volbě ústavních soudců. Sám jsem se věnoval oblasti správního práva. Za úspěch považuji přijetí zákonů a jejich změn, které upravily nesmyslně nastavené výše finančních odvodů za zábor zemědělské půdy. Poplatky byly tak vysoké, že většině investorů se nevyplatilo v ČR budovat nové stavby. Dále jsem se věnoval zákonné úpravě povolování liniových staveb, zejména silnic všech tříd. Co považuji naopak za chybu, je to, že se nepodařilo dosáhnout takové změny stavebního zákona a správního řádu, aby byl pro běžné občany vůbec pochopitelný a použitelný.

Nemrzí vás zpětně přece jen trochu, že svůj mandát obhajovat nebudete? Kdyby před vámi nějakým zázrakem tato možnost vyvstala, kývl byste na ni dnes?

I kdyby taková šance byla, tak ne. Osobně si myslím, že dlouhodobé setrvání v jedné funkci nepřináší nic nového pro společnost. Člověk postupně upadá do stereotypu a tah na branku se vytrácí. Je třeba dát šanci druhým. Každý nově zvolený senátor chce alespoň ze začátku plnit své předvolební sliby, měnit zákony nebo se o to alespoň pokusit, než pozná, že to není tak jednoduché a to, co v dobré víře sliboval, nikdy nebude schopen splnit.

Jak tedy hodnotíte fungování Senátu jako instituce? Má podle vás jeho existence v české politice ospravedlnitel­ný smysl?

Instituce Senátu byla převzata do naší nové ústavy z té původní prvorepublikové. První republika měla zemské uspořádání. Zahrnovala Čechy, Moravu, Slezsko, Slovensko a Podkarpatskou Rus, zde měl Senát svoje místo. Já sám bych si dovedl představit Senát s menším počtem členů, ale s výrazně upravenou pravomocí, aby se opravdu stal tou pojistkou zákonnosti. Bohužel tak, jak je právní rámec nastaven, Senát mnohdy ani při sebelepší organizaci práce nemůže s ohledem na limit třiceti dní, ve kterých musí konkrétní právní normu projednat, provést potřebné návrhy změn projednávaných zákonů. Pod časovým tlakem rezignuje na právní čistotu přijímaných norem. Pak přijme zákon, o kterém se už předem ví, že bude potřebovat novelu a to je špatně.

Kdo vás v senátních lavicích jako člověk či osobnost zaujal? A s kým jste si nejvíc rozuměl, třeba i mimo politiku?

Ač nejsem pravicově smýšlející, velmi mne zaujal senátor Kubera. Pod jeho mnohdy bodrým projevem se skrývá lidská moudrost. Dokáže v několika větách popsat problém, najít jeho řešení a ještě všechny pobavit. Takových lidí do politiky víc.

Jak vůbec podle vás lidé v senátních volbách kandidáty vybírají? Bývá to spíše na základě stranické příslušnosti, nebo voliči skutečně hledají vážené a respektované osobnosti, tak jak byl Senát původně myšlen – tedy jakési moudré a zkušené muže a ženy?

Jen málo občanů má v otázce výběru kandidáta hned jasno. Ti nerozhodnutí se bohužel zhusta stávají obětí reklamy a médií. Podléhají snadno nesmyslným slibům, kterým senátor jako zákonodárce nikdy nemůže dostát. Například: „Zvýšíme investice do zdravotnictví," „Zajistím pořádek". Přitom Senát vůbec neschvaluje rozpočet, to je ve výlučné pravomoci poslanců! Senátor také nemá žádný přímý vliv na výkon policie. Pak je to bohužel o tom, kdo víc slíbí a co komu lidé uvěří. Proto volby mnohdy dopadnou, jak dopadnou. Lidé naletí slibům. Jen někteří vědí, že lépe už bylo a že bez práce nejsou koláče. Těch je bohužel málo.

Co říkáte na kandidáty, kteří se budou ucházet o „vaše" uvolněné křeslo? Jsou mezi nimi podle vás takové osobnosti, které si případné zvolení a křeslo v českém Senátu zaslouží?

Jistě je tady několik úspěšných osobností pocházejících z komunální politiky, také jsou mezi kandidáty velmi úspěšní podnikatelé. To jsou lidé, ze kterých bych si nového člena Senátu určitě vybral a budu vybírat.

Jaké tedy budou vaše další kariérní kroky? Stále platí to, co jste řekl přede dvěma lety po komunálních volbách, tedy že si napřesrok plánujete začít užívat důchodu a vnoučat?

Na rozdíl od mnoha jiných mé slovo platí. Už nehodlám kandidovat do žádné politické funkce. Jedině kdyby se zásadně změnila situace v zemi.

V politice jsem byl víc než deset let, to podle mého názoru stačí. Budu se věnovat svým koníčkům a své ženě vynahradím vše, o co byla kvůli mé práci ochuzena. Tu slíbenou a mnoho let odkládanou společnou dovolenou si přece bezesporu zaslouží.

Miloš Malý:

  • končící senátor a místopředseda Ústavně právního výboru Senátu PČR, 
člen Mandátového 
a imunitního výboru
  • má 62 let, je ženatý (dcera a syn), absolvoval Právnickou fakultu 
MU v Brně
  • senátor a zaměstnanec města Kroměříž, v letech 2006 až 2010 starosta Kroměříže, v letech 
2010 až 2014 místostarosta města 
▸ k jeho zájmům patří 
cyklistika na horských 
kolech a pěší turistika