Nabídka jít zhodnotit devatenáct krásně vypadajících druhů štrúdlů byla zpočátku nesmírně lákavá. Společně se svými devíti kolegy, mezi nimiž je například i místní starosta Zdenek Blanař, kaplan Jiří Cymanovski nebo vedoucí cukrárny Lenka Sucháčková, zasedám ke stolu v čele místnosti.

„Hodnotí se vzhled, vůně a chuť. Jednotlivým kategoriím přiřaďte čísla od jedné do deseti, přičemž desítka je nejlepší,“ posloucháme nezbytné instrukce od jednoho z organizátorů. Nemusíme se prý honit, ale klidně si dělat mezi koštováním přestávky.

„Menší než pětku nikomu nedávejte. Všechny štrúdly jsou dobré a navíc si to žádná pekařka nezaslouží,“ radí Sucháčková. Zhodnotit chuť bude určitě nejtěžší, říkám si. Abych ve vzorcích na stole neměla za chvilku guláš, začínám radši od jedničky. „Hmm, ten teda je,“ pochutnává si kolegyně, starší paní a bývalá skautka. Volí totiž stejnou taktiku jako já. Většina ostatních chodí kolem stolu s papírem a tužkou a sleduje vzory nebo zvedá talíře, aby kousek ovoněla. „Výborný,“ souhlasím s paní. Taktéž se shodneme i na dvojce.

Postupně pokračuji dál, z každého druhu ukrajuji na talířek pouze malou část. To pan kaplan bere do rukou pokaždé celý kousek. „Můžu si to dovolit, ne?“ usmívá se poklepávajíc si na ploché břicho. Když se dostávám k závěrečné devatenáctce, mám dva favority. Potíž je ale v tom, že pokud neochutnám ostatní znovu, budu je muset ohodnotit stejně – nějak mi splynuly chutě.

Takže hurá na druhé kolo. Po desátém kousku už se chytám za břicho. „Hodně jich chutná podobně, že?“ poznamenává bývalá skautka. Oči mi lezou z důlků a tiše s ní souhlasím. Nemůžu se však ubránit smíchu při pohledu na kaplana, který se s dalším kouskem pohupuje do rytmu písně Jede, jede mašinka.

Konečně. Beru do rukou talířky a vrhám se na vůně. Asi jsem ovlivněná, ale nejvíce mi voní druhy, které mi i nejvíce chutnaly. Takže s touto kategorií jsem hotova raz dva.

Pan starosta zrovna koštuje. „Mně chutnají všechny,“ poznamenává s plnou pusou. V duchu ho lituji, jsem totiž ráda, že to mám za sebou. No, a vzhled je velice jednoduchý. Vyhrává u mě atypicky ozdobený štrúdl, na němž jsou kytičky se zlatými kuličkami. Ostatní si jsou hodně podobné. Už jen sečíst body a je to.

Samochvála smrdí, ale troufám si říct, že bych mohla do poroty hodnotící jídlo zasedat častěji. Mí dva favorité skončili totiž v konečném hodnocení na prvních dvou příčkách.