V jednadvaceti letech se dostala až do finále Miss České republiky 1996, a od té doby se její život začal ubírat novou cestou – cestou modelingu.

Co vás vedlo k tomu, že jste se přihlásila do soutěže Miss?
Já na něco takového ani nepomyslela. Lodičky pro mě tehdy bylo sprosté slovo. Když jsem ale nastoupila do laboratoře, rozhodli se mě přihlásit mí kolegové. Takže na Miss jsem šla bez jakékoli přípravy – a musím říct, že v dobrém slova smyslu závidím dnešním dívkám, které mají v jednadvaceti letech za sebou už desetiletou průpravu.

A u modelingu už jste tedy zůstala.
Pozor, je důležité rozlišovat miss a modelku. Miss musí být pořád ta pěkná holka, ale modelka je spíš ramínko na šaty – nemůže být moc výrazná, aby vynikl model. Ideální samozřejmě je, když je to propojené, totiž hezká, milá holka, která se zároveň uplatní na molu jako modelka. Ale ne každá miss pracuje jako modelka.

Jaké další pracovní možnosti se finalistkám nabízí?
Vždy záleží na průbojnosti dívky, ne každá se umí prezentovat. Důležité je, co v životě chce a jakou dostane příležitost. Může z ní být fotografka, módní návrhářka nebo právnička.

A v tom jí může pomoci právě účast v Miss?
Každá účast v jakékoli podobné soutěži je pro dívku příležitostí, při níž se může učit, jak se správně prezentovat. Dala bych nevím co za to, kdybych mohla soutěžit v mladším věku a získávat zkušenosti. To jediné, co vás nikdo nenaučí, jsou právě zkušenosti. Mě ale hodili do vody a všechno jsem se musela učit za pochodu. Ani anglicky jsem neuměla.

Co dalšího byste doporučila dívkám, které s modelingem začínají?
Aby byly samy sebou, nevzdávaly to a udělaly maximum, aby vynikly. Měly by se o sebe starat, nezanedbávat své tělo ani pohybovou průpravu. A hlavně by měly být aktivní, prosazovat se a samy poslat fotografie do agentur. Neměly by čekat, až štěstí přijde přímo k nim, ale vyjít mu trochu naproti.

Jak se podle vás modeling změnil za dobu, co se v něm pohybujete?
V současnosti už v něm nejsem tolik aktivní, občas organizuji nějakou přehlídku nebo focení. Změnu vidím hlavně tom, že jsou momentálně v kurzu jiné typy a jiné trendy – ale to jsou záležitosti, které se pravidelně vrací. Nemyslím, že by nastala větší změna.

Jaký je rozdíl mezi českým a zahraničním modelingem?
Jsme malá země, která navíc před rokem 1989 moc možností nenabízela, byla pouze agentura Czechoslovak Models. Poté se samozřejmě země otevřela a možnosti se rozšířily. Český modeling je ale úplně jiný než ve světě. Tady frčí líbivý modeling, Miss a jména jako Diana Kobzanová nebo Andrea Verešová. Jenže vítězky Miss jsou většinou populární pouze v Česku, za Rozvadovem už je nikdo nezná. A naopak v Česku nikdo nezná modelky, které jsou ve světě skutečně úspěšné, například jako Linda Vojtová. Přehlídky se u nás dělají jinak než v zahraničí, a finanční ohodnocení se ani vzdáleně nepodobá tomu, co vyděláváte ve světě. Ale česká mola nabízí dobrý start pro začínající modelky. Holky z Česka budou zkrátka vždy vyhledávané.

Ani Praha není pro módní průmysl dostatečně velká?
V Česku obecně chybí trh, který je v zahraničí. Například Turecko je oděvní země, kde se šijí šaty a kožešiny ve velkém. Istanbul je textilní město, kde se fotí třeba i několik katalogů denně. Takové uplatnění pro modelky nemá zkrátka ani Praha.

Jaké země jsou tedy pro modelky nejlepší?
To záleží na typu postavy. Já jsem se jako prádlařka s prsy a boky uchytila v Abú Dhabi, ale na Čínu a Asii jsem byla moc vysoká. Naopak vysoké, štíhlé, rovné holky se budou chytat v New Yorku nebo v Itálii. A obecně nejlepší práce jsou ty, které se neplatí, ale dodají vám prestiž. Focení na titulní stranu Elle nebo jiných slavných módních časopisů se zkrátka neplatí, protože modelka může být šťastná, že se vůbec dostane na obálku. A to jí pak pomůže získat mnoho dalších skvělých prací. Tak to alespoň bylo za mých časů.

Jak se díváte na odvrácenou stranu modelingu, jako jsou například poruchy příjmu potravy?
To už záleží na osobnosti, jak se ke konkrétnímu problému postaví – a je to vždy člověk od člověka. Samozřejmě mladší dívky nejsou tak vyspělé, mají ještě jiné uvažování a zkušenosti. Obecně platí, že všechno vychází z rodin. Rodina může být ta, která dívku podpoří dobrým směrem, ale i špatným.

Setkala jste se například s tím, že by rodina dívku tlačila do soutěží nebo modelingu, aniž by ona sama chtěla?
Ne, s tím jsem se nesetkala.

A jak hodnotíte problém rivality mezi modelkami?
Řeknu to tak - dnes už bych s modelingem začínat nechtěla. Ale je to taky tím, že jsem vyspěla jako osobnost. Člověk vyrůstá, získává zkušenosti, které jej posouvají, a jen hlupák nemění názory. Já jsem měla to štěstí, že jsem zažila hezké období, kdy jsem jezdila na šňůru přehlídek s kolegyněmi, a přitom mezi námi nebyla žádná rivalita a dodnes jsme přítelkyně. To jsem měla ostatně na modelingu nejraději, že jsme jezdily se známými děvčaty na přehlídky a trávily jsme společně večery. Zkrátka mě držela parta, s níž se dodnes setkávám. A do profese se vracím právě s tím, že potkám své známé. Jinak mě tam už nic netáhne. Potřebu kreativity naplňuji ve svém podnikání.

V jaké oblasti podnikáte?
Všichni by ode mě očekávali, že budu mít modelingovou agenturu nebo parfumerii. Já se ale vrhla na podnikání v gastronomii – vlastním čtyři kamenné obchody, v nichž prodáváme jídlo do krabiček. Sestavuji jídelníček, starám se o manažerské záležitosti a komunikaci se zákazníky, dostanu se i k vaření.

Uvažujete, že byste se někdy vrátila zpět na Moravu?
Možná, pokud se tu zamiluju. Jinak sem jezdím pouze za rodinou. Praha mi nabízí obrovské možnosti.

close Renata Janečková. info Zdroj: Archiv Renaty Janečkové zoom_in Renata Janečková

pochází z vesnice nedaleko Holešova, bydlí v Praze, kde podniká v oblasti gastronomie.

Kromě finále Miss České republiky se zúčastnila také mezinárodních soutěží krásy Miss Intercontinental nebo Top Model of the World, v níž zvítězila.

Zúčastnila se i Miss Model of the World. Věnovala se také moderování. Snaží se žít pozitivně, důraz klade na komunikaci.