Kdy přesně odcházíte z funkce?

Budu oficiálně odvolán v průběhu měsíce června, k poslednímu tedy končím. Je ale možné, že ještě nějaký čas zůstanu kvůli uvedení nového ředitele například mezi spolupracující firmy. Odcházím především proto, že jsem padesátý ročník a jsem tedy v důchodovém věku. Je také logické, že dochází k obměně a je potřeba uvolnit místo mladším ambiciózním kolegům.

Kdo tedy na uvolněné místo po vás nastoupí?

Na funkci ředitele bude jmenován 1. července současný technický náměstek ředitele Kroměřížských technických služeb Petr Sedláček.

Jak dlouho vlastně u technických služeb pracujete?

Ve funkci ředitele pracuji celkem čtyřiadvacet let, od července roku 1990, kdy jsem nastoupil do Přerova. Po osmnácti letech jsem ale z osobních důvodů odešel a zúčastnil se výběrového řízení v Kroměříži, které jsem vyhrál.

Když se za sebou ohlédnete, myslíte, máte pocit, že jste splnil, co jste si ve své práci předsevzal?

Byl jsem především velmi vděčný, že si město z uchazečů vybralo na místo ředitele právě mě. Když jsem Kroměřížské technické služby přebíral, byly v dobrém stavu a já tehdy slíbil, že se budu snažit, abych je předal v ještě lepším. To by mělo být krédem každého ředitele, aby nějakým způsoběm posunul účinnost, vybavennost a práci té organizace o kousek dál.

Litujete zpětně třeba nějakého svého rozhodnutí?

Jediný stesk z mojí strany je, že jsme využili nabídky Státního fondu životního prostředí, která měla řešit dotaci zametacích vozů. Měli jsme odsouhlasený projekt k realizaci, udělali výběrové řízení a stroj nám byl dodán s tím, že my jako organizace zaplatíme deset procent a státní fond devadesát. Jenže našich deset procent dodavatel dostal a zbylých čtyři a půl milionu od fondu jsme ještě neviděli. To je bolístka, kterou v současné době řešíme. Chci ale věřit, že než odejdu, bude tahle záležitost vyřešena a já takzvaně odejdu v plném lesku.

Co vám práce pro KTS dala?

Musím říct, že jsem v Kroměříži narazil na velmi slušné lidi. V porovnání například s přerovskou radnicí je ta kroměřížská opravdu úžasná. Vždy jsme se domluvili a lidé mě vždy vnímali. V Přerově jsem to štěstí neměl. Tady jsem opravdu našel spoustu dobrých lidí, a to samozřejmě i po profesní stránce.

Změnila se nějak za dobu vašeho působení v oboru náplň práce technických služeb?

Obnovili jsme zastaralý vozový park, díky tomu dnes technické služby disponují moderní technikou, kterou samozřejmě uplatňují v procesu svých činností. Kvůli provozování městské hromadné dopravy a hřbitova, což jsou dvě ztrátové činnosti, byly ale začátky poněkud krušné. Radnice však zrealizovala naši žádost k přebrání veškerých parkovacích automatů, což nám pomohlo eliminovat ztrátu.

Oproti minulým letům jsme také posílili v činnostech o ty, které dřív prováděla správa majetku města a byly přesunuty nám. Dá se říct, že nám byli přiděleny právě věci ziskové a to bytové, nebytové a tepelné hospodářství. Poté už jsme byli schopni vlastními činostmi pokrýt ztráty.

Technické služby zaměstnávají zhruba devadesát lidí s tím že dnes dáváme práci dalším asi třiceti lidem z úřadu práce na údržbu hřbitova, zeleně a čištění obrubníků.

Byla v něčem práce u technických služeb jiná v Přerově v porovnání s Kroměříží?

V Přerově to byla organizace příspěvková a byla dvakrát větší. A vzhledem k tomu, že jsme neprovozovali městskou hromadnou dopravu, tak jsme na tom byli finančně lépe. Kroměříž je výjimečná právě městskou hromadnou doravou, kterou jinde technické služby běžně neprovádějí.

Zápřah byl ale v Přerově samozřejmě větší, měli jsme na starosti třeba i útulek pro zvířata, který už je dnes také ve správě kroměřížských technickcýh služeb. V Přerově bylo na starosti taky zhruba šest set hektarů lesů a s tím spojená těžba a honitba, tady je jich jen nějakých čtyřicet.

Jinak si myslím, že práci jsem dělal dobře i v Přerově, jen nastala jistá neshoda s vedením radnice.

Napadá vás nějaká obec, s jejímž starostou se vám na Kroměřížsku nejlépe spolupracovalo?

To je těžko říct, řekl bych, že se všemi se nám dělalo dobře. V obdobích, kdy se nám nedařilo nejlépe, jsme nabízeli naši činnost i okolním obcím a některé z nich naše služby přijaly. Je dlužno říci, že v těch opravdu krizových situacích nám hlavně pomohlo vedení města, které naše problémy vnímalo. Proto jsme tam, kde jsme a nemáme nepřátel.

Co tedy plánujete dělat po odchodu z funkce?

Plně bych se chtěl věnovat jednomu z mých největších koníčků, kterým je myslivost. Víc budu navštěvovat taky své děti, které bydlí v Čechách, a chtěl bych si dopřát častější návštěvy lázní v Luhačovicích, kam s manželkou rádi jezdíme. Budu se prostě tak nějak snažit užívat si důchod.

Kroměříž mi bude chybět, žena mi ale slíbila, že jednou za dva týdny sem pojedeme na nákupy. Rád tedy zaskočím do bývalé práce, poptat se jak se daří. Věřím