Obchůzky rapačářů, jinde zvaných také klapotáři, tragačníci či šťukotáci, patří po generace neodmyslitelně k úvodu velikonočních svátků. Od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty nahrazují kostelní zvony, které podle legendy odlétají do Říma pro požehnání od Svatého otce. Někdy se ale také tvrdí, že odlétají proto, že se bojí rachotících řehtaček a trakařů v rukou mladých chlapců.

Na Valašsku je tradice těchto obchůzek stále živá – hlučné skupinky lze před Velikonocemi potkat v Poličné, Loučce, Lačnově, Študlově, Tylovicích, Hážovicích nebo třeba ve Viganticích.

Právě z Vigantic je i „naše“ pětice ogarů, která s rapači dorazila do rožnovského skanzenu. Mezi nimi i čtrnáctiletý Dominik Slovák.

„Ve Viganticích tradici pořád udržujeme. Začínáme ve čtvrtek odpoledne, kdy obejdeme Vigantice po silnici odshora dolů. V pátek se scházíme už ve čtyři hodiny ráno abychom zasvětili nové členy. Pokud žádní nejsou vyrážíme později,“ popisuje Dominik.

Při poslední obchůzce před Velikonocemi chodí kluci od domu k domu. „Vždy dostaneme nějakou výslužku. Někde třeba i peníze, jinde zase nějakou sladkou dobrotu – kdo co dá,“ usmívá se mladík z Vigantic, který si poprvé vyzkoušel, jaké to je být rapačářem, když mu bylo devět let.

Ale vraťme se zpátky do rožnovského skanzenu. Pětice za neutuchajícího rachotu opouští asfaltovou cestu a stáčí se na rozblácenou pěšinu vedoucí podél ohrady k jednomu z dřevěných stavení, kde už na malé hosty čeká hospodyně s výslužkou – ošatkou plnou pučálky, která se připravuje z naklíčeného hrachu.

TRADICE ZACHYCENÉ KAMEROU

Ne, nejedná se o omyl. Je samozřejmě pravda, že do Velikonoc ještě několik dní zbývá. Tato obchůzka Valašskou dědinou byla určená speciálně objektivům kamery a fotoaparátů.

Kvůli přetrvávajícím vládním opatřením souvisejícím s pandemií koronaviru se totiž ani letos nemůže uskutečnit třídenní program Velikonoce na Valašsku, který každoročně přiláká do rožnovského Valašského muzea v přírodě tisíce návštěvníků.

Zaměstnanci skanzenu se proto snaží přenést kousek muzea lidem přímo do jejich domovů.

„V předešlém období jsme se setkali s velkým zájmem veřejnosti po poznání zvyků a tradic. Proto jsme se rozhodli pokračovat v našich online aktivitách a připravili jsme nový cyklus s názvem Dajte vajíčko malované,“ říká Jindřich Ondruš, generální ředitel Národního muzea v přírodě, jehož je rožnovský skanzen součástí.

Formou videí či archivních fotografií zveřejněných na webových stránkách a sociálních sítích muzea připomínají v těchto dnech pracovníci skanzenu vybrané části velikonočního období a osvětlují známé i pozapomenuté zvyklosti, které se k této době vážou. „Nechybí tradiční recepty a zajímavé návody,“ upozorňuje Ondruš.

Videa a fotografie budou zájemce provázet Velikonocemi až do 7. dubna. Připomenou, jak kdysi lidé nejen ve valašských chalupách prožívali přípravy na Velikonoce, proč jsou Velikonoce nejvýznamnějším křesťanským svátkem a jak se to projevilo v lidové kultuře.

„Odpovíme také na otázky, jak to bylo s půstem a co se jedlo, proč se nesmí o Velkém pátku pracovat s hlínou, jakou moc má voda, a také proč je třeba o šmigrustu děvčicu pořádně vyšvihat a jaké za to ogar dostal vajíčko,“ dodává mluvčí skanzenu Pavlína Polášková

Velikonoční seriál naleznou zájemci na webu Valašského muzea v přírodě.