Nesmazatelně se s obcí propojil i světoznámý heraldik Jiří Louda. Mimo jiné člen Britské heraldické společnosti v Londýně, Francouzské heraldické společnosti v Paříži a Mezinárodní heraldické akademie v Ženevě totiž stojí za obecními symboly.
Neméně zajímavé je i to, že do Blazic jezdil trávit prázdniny synovec tamního faráře – skladatel Leoš Janáček.

Cíl nepřátelských vojsk

Obec má dlouhou historii. První zmínka pochází z poloviny 14. století, oblast však byla osídlena už mnohem dřív. Jak ukazují archeologické nálezy, lidé se zde vyskytovali už v období staršího neolitu. Obec prožívala v dalších staletích doby rozkvětu, ale i úpadku. Blazice bývaly často drancovány vojskem. V Blazicích rabovala a zabíjela vojska pruská, švédská, ruská, německá či napoleonská.
Největšího rozkvětu se Blazice dočkaly zřejmě na konci 19. století. Tehdy v obci žilo 355 obyvatel, to je téměř jednou tolik co dnes.

Do Blazic na zdravý vzduch

Proč se tedy v roce 1944 stala tak malá obec útočištěm výsadkáře Čestmíra Šikoly? „Vybavuje se mi kostelík z 17. století, který obci vévodil,“ říkal Čestmír Šikola o Blazicích. Členové desantu důvěřovali zdejším obyvatelům. Doufali v to, že tamní občané jsou vlastenci, a že dají všanc svou rodinu jenom proto, aby jim pomohli splnit poslání – informovat Londýn o dění na Moravě. Nikdo z místních nezradil.

Blazice samozřejmě nebyly vybrány zcela náhodně. Čestmír Šikola pobýval od seskoku v Bystřici pod Hostýnem u rodiny Kučerů. Začali se u něj však projevovat zdravotní potíže z nedostatku pohybu na čerstvém vzduchu. Bylo rozhodnuto – musí pryč. A díky spolupráci odbojářů z Bystřice a Blazic bylo jasné, kam Šikola poputuje. V Blazicích pak měl výborné podmínky pro „práci“. V noci mohl chodit na procházky do polí a tak se jeho zdravotní stav rychle lepšil. Od září do listopadu 1944 se každopádně udržovalo přímé spojení z malé moravské vsi Blazice do Londýna.

Zajímavost
V rozmezí let 1976 až 1992 byly Blazice součástí Bystřice pod Hostýnem. O osamostatnění rozhodli sami občané v rámci referenda.