Ta je podle něj hlavně o tom proniknout do psychiky čtyřnohého svěřence a využít jeho momentální nálady. Jeho přístup na koně zabírá a ve svých třiačtyřiceti letech se může pochlubit hned několika trenérskými úspěchy.

Do stájí jsem chodil odmalička

U koní se totiž pohyboval odmalička. „Od sedmi let to byl můj druhý domov. Nezajímal mě fotbal ani jiné klukovské hry. Měl jsem stáj dva kilometry od domu a v rodině jsme měli také koně,“ popisoval vyučený i odpromovaný chovatel koní.

V patnácti letech se tedy rozhodoval, co dál. „Zvolil jsem si chovatele koní v Kladrubech nad Labem. V té době jsem navíc jezdil jako amatér. Bohužel jsem začal mít problémy s vyšší váhou, tak jsem se rozhodl dále studovat. Poté jsem dostal nabídku z hřebčince v Tlumačově jako vedoucí výcviku,“ popsal své začátky u koní i práce trenéra.

Nejoblíbenější zůstane Vapeta

Po roce působení v Tlumačově dostal nabídku z hřebčína v Napajedlích, aby trénoval tam. Od roku 1997 pak přešel do Slušovic a tam sídlí dodnes. Rukama mu prošly více než dvě stovky koní, mezi nimi i řada šampionů.

„Mým životním úspěchem je vítězství klisny Vapety z českého chovu. To je můj nejmilejší kůň. Byla obrovská bojovnice,“ vzpomínal trenér. S žokejem Filipem Minaříkem si doběhla v největším evropském dostihu Breeders Cupu v roce 2001 v Mostě pro vítězství. „Do dnešního dne už žádný kůň z českého chovu tento dostih nevyhrál,“ pochlubil se.

Dvouletá porodila, proto vyhrávala

Hned v začátcích své kariéry v roce 1992 zažil Vraj kuriózní případ s dvouletou klisnou Delimitací. „Dostal jsem ji do tréninku poté, co porodila hříbě. Nevědělo se co s ní, protože to je, jako kdyby měla dítě dvanáctiletá holka,“ kroutil hlavou trenér.¨¨

Delimitace proto měla dále lidem sloužit jen pro rekreační ježdění. „Podařilo se mi ale využít její zvýšené hladiny estrogenů, které způsobily vynikající výkonnost. Nakonec vyhrála Jarní cenu klisen a byla vyhodnocená i jako nejlepší tříletý sprinter,“ popsal svůj první trenérský úspěch. Ve čtyřech letech už pak takových výsledků nedosahovala a šla do chovu.

Vítězství za absolutní pohodu

Na koních obdivuje jejich krásu, inteligenci, vnímavost a romantiku s nimi spojenou. Úkolem trenéra je pak umět vcítit se do pocitu koně. Hodně se dá prý poznat z chuti k jídlu.

„Trenér musí koně vnímat a taky každý den kontrolovat zuby. Podle toho, jestli se zvíře žene ke krmení a jak ho vyžere, se dá hodně vyčíst,“ uvedl Vraj.
I kůň totiž bývá podle něj psychicky na dně. „Nádherný pocit zažívám, když cítím dech z jejich nozder nebo když mě svěřenec vítá zařehtáním,“ popisuje.

Jako trenéra jej fascinuje to, že i hůře geneticky vybavená zvířata ze sebe umějí vydat zázraky, pokud se s nimi dobře zachází. „Musí být ale v absolutní psychické pohodě, jiné pravidlo na špičkové výsledky neexistuje. Navíc nejen překážkoví, ale i rovinoví koně potřebují k tréninku kopce,“ rozpovídal se.

Bič a násilí problémy nevyřeší

Trenér musí umět odhadnout, na co kůň má. Anglický plnokrevník je prý psychicky labilní, spontánní a také jednotlivě velmi odlišný. „Třeba na amerických klusácích můžete štípat dřevo a odolnější jsou i polokrevníci a čeští teplokrevníci. Také arabové jsou úžasně vnímaví a bezproblémoví,“ přibližuje.

Dodává, že přístup k plnokrevníkům musí být naprosto slušný, bez biče a násilí. „Sleduji psychický vývoj těchto zvířat. Měl jsem třeba špičkového koně Soulada, který ale trpěl panickou hrůzou ze startovacích boxů. Zbavoval jsem ho strachu na ohlávce při kostce cukru. Jakmile je totiž zvíře ve stresu, jeho výkonnost klesá. Nakonec vyhrál dostihy v Mostě a poté i další,“ nastínil jeden ze šťastných případů. Občas to prý ale bez biče nešlo. To tehdy, když se zvíře nebálo, ale pouze zneužívalo situace.

Upřednostňuji český chov

Vychoval rovinové i překážkové koně, převážně českého původu. Jeho trenérským vzorem byl Jaroslav Mašek z Napajedel, který měl obdivuhodný cit ke zvířatům.

„Na český chov i domácí trenéry nedám dopustit. Z koní cizího původu vzpomínám na Muhajima, sprintera, z něhož se nakonec vyklubal jedničkový vytrvalec,“ přemítá Vraj. Jinak u něj v tréninku převažovaly klisny. „Jsou stejně jako ženy jemnější stvoření a také psychicky daleko labilnější než hřebci. Hřebec snese jakékoliv tréninkové dávky, ale klisnu když jednou utavíte v tréninku, trvá tři až šest měsíců, než ji z toho dostanete,“ poznamenal.

Nezapomenutelným zážitkem je prý také porod hříběte. „Ještě v učení jsme ho měli přímo v programu výuky. Společně s porodníkem jsme hlídali klisny, kdy porodí. Navíc bylo zajímavé, že bělkám se rodila černá hříbata,“ zavzpomínal.

Ježdění jsem vzdal kvůli strachu

Sám také úspěšně jezdil amatérské dostihy. „Skončil jsem jako třetí při druhém největším dostihu při Velké pardubické, v Ceně Labe. Zároveň jsem zde ale dospěl k rozhodnutí, že se bojím překážkových dostihů a nechal jsem toho,“ přiznal Vraj. Úrazů totiž bylo několik, třeba pětkrát zlomená klíční kost, dvakrát čelist, několik otřesů mozku.

Nejlepší výsledky mají tříletí koně

Ve své kariéře pracoval nejčastěji s dvouletými zvířaty. Nyní chystá k závodům vlastního koně Shebu. Kvůli zdravotním problémům ale předal trénink dlouholetému kolegovi Janu Demelovi. „Pracoval jsem s koňmi vždy od dvou let. Nejlepší výsledky podle mě mají ve třech letech. Takže Shebu šetřím. V dubnu má na ní jet můj patnáctiletý syn první životní závod. Učí se v Chuchli na žokeje,“ prozradil a dodal ještě, že jeho dalším koníčkem je rybolov.