Mezi takové patří například Restaurace Panský dvůr v Kunovicích nebo uherskohradišťské restauranty U hejtmana Šarovce či U Bláznivé slepice. Také pro ně se výdejové okénko stalo jedinou kontaktní platformou se světem hostů. A tak jsem se rozhodl zjistit, jak to vypadá uvnitř za výdejovým okénkem U Bláznivé Slepice.

„Našich výdejových okének využívají převážně místní nebo lidé, kteří jsou v okolí v zaměstnání, za což jsme jim vděčni. Musím však přiznat, že okénka máme otevřená především proto, abychom neztratili kontakt s našimi zákazníky, aby na nás nezapomněli. Jinak je to prostě nerentabilní. Tímto způsobem fungování jsme tragicky na dvaceti procentech obratu, v porovnání s minulými lety,“ prozrazuje Deníku provozovatel všech tří pohostinských podniků Radim Novák.

Aby však mohly fungovat v dnešní době co nejefektivněji, musel tomu přizpůsobit systém. Ve všech třech restauracích nabízí dvě meníčka, která se denně mění, a k tomu dvě stálá jídla v nabídce.

K tomu si lze navíc objednat z dlouhodobé nabídky jídel, kterou lze nalézt na webech jednotlivých restaurací. Zájemci si je podle Radima Nováka můžou objednat buďto osobně u okénka konkrétního podniku, telefonicky nebo prostřednictvím objednávkového formuláře na www.menicka.cz.

Na místě dostane dotyčný meníčkové jídlo během pár minut, telefonicky si je může zamluvit na konkrétní čas.

„Snažíme se dělat jídla stejná jako jsme nabízeli i v časech necovidových. V něčem jsme se však museli přizpůsobit aktuální poptávce a začali nabízet i věci fastfoodové, jako hot dogy, burgery, aby zákazník, který si je neodnáší domů a je odkázaný je sníst na ulici nebo v autě, tak aby to pro něj bylo jednodušší a nemusel k tomu používat příbor,“ vysvětluje Radim Novák s tím, že personál má stálý, ten, který u něj pracoval i v době před covidem.

V kuchyni jídlo chystají v průměru jeden, dva lidé. Další řeší objednávku přímo u okénka. Denně v každé z restauraci uvaří desítky jídel. Jejich počet prý ale nepřesáhne stovku.

„Museli jsme dokonce pořídit zařízení na balení jídel, abychom docílili jakési balicí kvality včetně hygienických norem,“ přiznává Radim Novák.

„Určitě je pro zákazníka komfortnější, když to má uzavřené tak, že se mu to po cestě nevylije,“ hlásí od okénka servírka Klára. Vybíravější, než v normálních letech, dnes zákazníci podle tamního kuchaře Pavla nejsou.

„Když se podívám na ty objednávky tady, tak jde často o lidi, kteří si k nám chodí na jídlo pravidelně. Někteří jich dokonce berou víc, dvě, tři nebo i pět. Vypadá to, že pro celou rodinu,“ dodává Pavel.

V případě rozvolňování a otevření zahrádek, jimiž disponuje každá ze tří zmiňovaných restaurací, si Radim Novák nedělá iluze.

„Vydrželi jsme rok, tak už to musíme nějak dobojovat. Jen doufám, že to vláda nerozvolní, a potom zase nezavře. To už by bylo hodně špatné,“ pokyvuje hlavou.

Vládní opatření považuje veskrze za nelogická.

„Pokud lidé mohou do supermarketů, proč by nemohli posedět třeba venku na zahrádce? Když se dnes většina lidí testuje v práci, proč by si nemohli zajít do restaurace? Anebo, nám přece nepřísluší zjišťovat, nakolik je někdo z našich zákazníků očkovaný a další testovaný. Může to být i diskriminační vůči těm, kteří by se očkovat chtěli, ale nemůžou, protože vakcín jednoduše není dostatek,“ hledá Radim Novák odpovědi na své otázky.

Mezitím zvoní telefon s další objednávkou obědového menu. Kuchař a jeho pomocníci zvyšují tempo. Blíží se totiž 11. hodina, čas zahájení okénkových výdejů v době covidové…