Během svého působení prošel Pumprla všemi funkcemi od strojníka, přes velitele čety až po ředitele. „Nyní jsem velitelem stanice a mám na starosti Kroměříž a Morkovice-Slížany,“ popsal Pumprla.

V praxi to znamená, že si vyzkoušel pro hasiče pověstné čtyřiadvaceti­hodinové směny i osmihodinové služby, které souvisejí s vedoucími funkcemi. Ty pro něj platí také v té současné pozici. „Pořád se ale dostávám k zásahům, dvě až tři čtyřiadvaceti­hodinové služby měsíčně totiž sloužím na krajském ředitelství ve Zlíně, kde v případě vyššího stupně poplachu vyjíždím jako velitel do terénu,“ vysvětlil Pumprla.

Právě zásahy jsou podle Pumprly tím, co dělají práci hasiče pestrou. „Dnes jsou naši chlapi u všeho. U požárů, nehod i technických zásahů. Kdyby to člověka nebavilo, nemohl by to snad ani dělat,“ míní Pumprla.

Přesto přiznává, že občas nastaly během uplynulých dvaceti let ne zrovna lehké chvíle. „Určitě to bylo po některých nehodách, kde došlo k vážnému zranění nebo i úmrtí. Člověku to vrtalo hlavou, ale chce to si na takovou práci zvyknout,“ uvedl velitel.

Nejen pomoc při haváriích však hasiče velmi vyčerpávají. „Náročné byly například povodně v roce 1997. Velký zásah, na který hodně vzpomínám, ale byla likvidace požáru chemických nádrží v otrokovickém Lepodu. Tam jsem vyjížděl jako velitel jednotek okresu Zlín,“ nastínil Pumprla.

Kromě práce u profesionálních hasičů se však Stanislav Pumprla věnuje také působení v dobrovolných složkách. V současné době tak zastává funkci místostarosty Sboru dobrovolných hasičů okresu Kroměříž. Zároveň tak popírá spekulace, že profesionální záchranáři nemají ty dobrovolné příliš v lásce.

„Rozhodně by se hasiči z povolání bez těch dobrovolných neobešli. Ať už při velkých požárech nebo třeba při vytváření hrází během povodní. Dnes už by to bez nich nešlo,“ uzavřel současný vedoucí Ústřední odborné rady velitelů České republiky při sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska.