Je něco kolem půlnoci a v lokalitě Slady to doslova žije. Venku i uvnitř je plno a někteří sotva stojí na nohou. Otázkou je, kdo z nich je vůbec plnoletý a pro koho si nakonec přijedou rodiče.

Během dalších několika minut přijíždí na místo asi dvacítka strážníků, z nichž někteří míří okamžitě dovnitř, zbylí začínají s kontrolou venku. „Dobrý večer, ukažte nám občanský průkaz,“ říká policista asi šestnáctiletému chlapci.

Opravdu mu není ani osmnáct, proto musí absolvovat orientační dechovou zkoušku. Ta dokáže, nakolik byl strážníkův odhad, že mladík popíjel, správný. „Výsledek je pozitivní, musíme si vás zapsat a zavoláme rodičům, ať si pro vás přijedou. Uděláte to sám nebo nám dáte číslo?“ ptá se ustrašeného školáka policista.

Na odpověď už ale nečekám a mířím do útrob klubu, kde je kontrolovaných dětí nepoměrně více. Někteří raději míří do prvního patra podniku, ani tam ale přísné kontrole neujdou. „Děvčata, pojďte si za námi dýchnout,“ vyzývá dvojici kamarádek další strážník.

Dívky se velmi opatrně přibližují k policistovi, který jim už chystá nový náústek. „Sakra a já jsem pila,“ špitá jedna z přistižených svému kamarádovi, který vše pozoruje.

Její obavy se během chvíle potvrzují. Přístroj, do kterého musela dýchnout nakonec dvakrát, mladé slečně naměřil 0,1 promile. I ona proto míří k dalšímu strážníkovi, který si zaznamená všechny potřebné údaje a žádá telefon na zákonné zástupce.

„Některé z Kroměříže odvážíme domů sami, pro jiné si přijedou jejich rodiče. Děti na ně čekají u nás na služebně,“ vysvětlil mi požadavek policisty ředitel Miloslav Skřebský.

Tentokrát jich z několika desítek zkontrolovaných neudělá radost rodičům čtrnáct. Prvního chlapce odváží dvojice policistů během několika minut. Některé zase čeká noční procházka na služebnu, kde budou čekat na odvoz. Z jejich výrazů je přitom jasné, že takto si začátek víkendu nikdo nepředstavoval­.