Své zálibě propadl i přesto, že mu v rodině nikdo nešel příkladem. „Svého prvního psa jsem dostal v šestnácti letech. Byl to bezpapírový jezevčík. Už v té době jsem začínal objíždět zkoušky loveckých psů,“ vzpomíná Šimara.

K prvnímu takzvanému papírovému psovi se dostal až po vojně. V té době koupil v Hulíně dům se dvorem a se zahradou. Byl přesvědčen o tom, že je to ideální místo pro chov psů.

Jako první plemeno si vybral irského setra, kterého choval dlouhých dvacet let. Současně se setry začal pak chovat i jezevčíky, na které nedá dopustit.

„Kdo tvrdí, že je jezevčík tvrdohlavý, tak ho asi nikdy neměl. Jezevčík je totiž inteligentní pes, který přemýšlí. Například teriér vypuštěný do nory je hnaný vyloženě svým instinktem, jen aby si už do něčeho kousnul. Jezevčík si rozmyslí, jestli na to má, zda nebude lepší jenom zaštěkávat a radši z nory vylézt ven,“ hájí kynolog plemeno známé svojí paličatostí.

Dnes má ve svém chovu sedm jezevčíků a jednoho českého fouska. Založit chovnou stanici však není až tak jednoduchá záležitost. „Základem je mít chovného jedince. Znamená to, že pes musí splňovat určité předpoklady. Je třeba, aby měl odpovídající exteriér porotou na výstavě ohodnocený buď známkou dobrá nebo velmi dobrá. Musí také úspěšně absolvovat lovecké zkoušky,“ vysvětluje Šimara. Tím však peripetie se založením stanice nekončí.

„Dalším krokem je zaslání žádosti na kynologickou unii, ve které je třeba uvést šest názvů stanice. Unie žádost přepošle až do Bruselu, kde komise vybere jeden název, který je od té chvíle mezinárodně chráněný a nehrozí nebezpečí, že by shodné jméno nesla některá jiná chovná stanice. Zhruba do tří měsíců by měl kynologovi po splnění všech podmínek přijít certifikát o jejím uznání,“ radí milovník loveckých psů všem, kteří by rádi s jejich chovem začali.

Být kynologem také znamená připravovat svého psa k loveckým zkouškám. Rozhodně se nejedná o snadnou záležitost.
„S výcvikem se musí začít od štěněte a pokračovat v tom minimálně dva roky. Ke zkouškám musí vůdce svého psa připravovat pokud možno denně. Záleží hodně na povaze a vlohách každého pejska,“ dodává Šimara, kterého láska ke kynologii dovedla až na post předsedy kynologické komise okresního mysliveckého spolku.