Areál firmy, která vyrábí součástky do automobilů, byl zaplaven v noci z úterý na středu 9. července 1997, a podle dobových dokumentů byla ještě týden voda na osmdesáti procentech plochy podniku.

„Přesný den si už nevzpomenu, ale vím, že to bylo těsně před výplatami. Když jsme odcházeli z práce, už bylo jasné, že se něco děje. Nikdo ale nevěřil tomu, že se voda dostane tak daleko," vzpomíná Nesiba

Podle něj zaměstnanci sami prováděli určitá opatření, i když lidé nebyli před ničím varováni.

„Vedení galvanovny mělo zdravý rozum a udělali pár správných kroků. Vím, že práce byly ukončeny dřív, aby mohly vychladnout kalící pece, protože kdyby se tak nestalo, mohly vybuchnout a škody by byly daleko větší," poznamenává Nesiba.

Dodal, že záchranné práce tehdy řídil hlavně Jaroslav Přikryl. „Dalším rozumným opatřením bylo, že vynesli chemikálie z galvanovny do vyšších pater. Při zatopení totiž mohlo dojít k otravě lidí v okolí, což se ale naštěstí nestalo," uvažuje Nesiba.

Galvanovna byla podle něj jediným místem, kde se podařilo něco před vodou zachránit.

„Ostatní věci ve výrobě se nepodařilo uchovat. Z výroben, které byly v přízemí, se nestihlo vynést nic. Už to nevím přesně, ale mám pocit, že vody tam bylo dva a půl metru," loví v paměti inženýr Nesiba.

Podle tehdejšího pracovníka Magnetonu se do firmy nesmělo chodit. Areál podniku sice vypadá, že je na rovině, ve skutečnosti se ale svažuje do mírného dolíku. Na vrátnici tak bylo zhruba deset centimetrů vody, ale v zadní části fabriky daleko víc.

„Byli tam jen ti, kdo prováděli záchranné práce. Potom tam šli pro počítače, protože se museli vyplatit mzdy. Hotovost se vydávala na ubytovně na Oskole, která tehdy patřila právě Magnetonu," popisuje pamětník.

První schůzka vedení podle něj přišla, když už povodeň částečně opadla. „V areálu pořád byla voda, někde se už ale dalo projít suchou nohou, tak jsme měli první schůzku takové krizové komise na osobní vrátnici," říká.

Následovalo odklízení škod z areálu. „Odčerpávání vody a další záchranné práce měl na starosti Zdeněk Janásek, který vedl dobrovolné hasiče. Lidí, kteří pomáhali, bylo ale samozřejmě daleko víc – přijeli i profesionální hasiči a také další z jiných oblastí Česka, už si bohužel nevzpomenu, odkud byli," lituje vitální důchodce.

Po opadnutí vody se podle Nesiby vedení podniku snažilo o co nejrychlejší obnovu výroby. „Hlavně proto, že už se začaly projevovat nedostatky našich výrobků u odběratelů. Dodávalo se tehdy do Škody, Tatry a dalších podniků, šlo o startéry a jiné součástky z autopříslušen­ství," vysvětluje Nesiba

Zmíněné továrny začaly zastavovat výrobu, protože jim docházely náhradní díly. „Je třeba říct, že všechny podniky, kam jsme dodávali, nám hodně pomohly a přičinily se o to, abychom výrobu obnovili co nejdříve. Pomoc, kterou poskytly, byla bezplatná: byli tu údržbáři z plzeňské Škodovky, z Českých Budějovic i jiných podniků," říká s vděčností dlouholetý zaměstnanec Magnetonu.

Všechny stroje, které byly zaplaveny, musely být samozřejmě rozebrány, vyčištěny a zase složeny.

„I když jsme měli relativně rozsáhlou údržbu, nemohli jsme to všechno zvládnout sami, proto jsme byli rádi, že nám takhle vyšli odběratelé vstříc. I tak trvalo skoro půl roku než se dalo všechno dohromady," podotkl Nesiba.

Někdejší personalista také vzpomíná, že podnik byl ještě částečně zaplavený, ale už se vyrábělo, samozřejmě jen tam, kde nebyla voda.

„V budově M4, kde byly dvě výroby, jsme měli agregáty, protože nešla elektrika. Ale dokázali jsme si poradit. Snažili jsme se dodávky dodržet alespoň částečně," řekl Nesiba.

Škody v podniku podle něj určitě přesáhly dvě stě milionů korun, přesnější číslo už ale nemá k dispozici. Nejzajímavější vzpomínku si zato vybavuje na první zasedání štábu.

„Byl tam s námi zcela neznámý člověk a personální ředitelka nám ho představila jako nového ředitele podniku, který k nám přišel s velkou vodu. Jmenoval je Martin Wiedermann a podle mě to byl člověk na svém místě. V té době Magneton přecházel pod novou společnost Globin. Byl to takový krizový ředitel, nebál se tvrdých opatření a firmu vytáhl z nejhoršího," uzavírá vzpomínání na dobu před patnácti lety Nesiba.

JANA PŘIKRYLOVÁ