Najít totiž zařízení, které je vysloveně nekuřácké, je především v menších obcích značný problém, i ve větších městech ale obvykle mají milovníci cigaretového dýmu vyhrazenu alespoň část podniku, která navíc nezřídka není nijak oddělena.

Provozovatelé se ale brání, například tím, že nemají dostatek místa. „Hospoda je jen kuřácká, protože nemám prostory na rozdělení. Kdybych zavedl jen nekuřáckou místnost, tak budou všichni chodit naproti,“ krčí rameny majitel hospody Ve Fortni v Morkovicích Vladimír Slezák.Podle něj by mohl nekuřáckou hospodu zavřít a provozovat snad jedině v případě, že by byly nekuřácké také všechny ostatní podniky.

Podobně je na tom hospoda v Rajnochovicích. „Máme hlavně kuřácké prostory. Vzadu sice je místnost pro nekuřáky, ale mezi sály nejsou dveře, takže tam stejně jde kouř. Jelikož se u nás zatím nevaří, nikomu to nevadí,“ podotkla majitelka hospody Na Hamrech Jana Suchejová.

Přestože je kuřačka, nevadilo by jí, kdyby všechny hospody byly nekuřácké. „S uzákoněním bych problémy neměla, dokonce bych byla raději, protože pracovat v zakouřeném prostředí není příjemné,“ podotkla Suchejová.

Najdou se i restaurace, které jsou blízko nekuřáckému ideálu. „Naše hospoda není rozdělená, ale pokud si někdo zapálí, tak to nejde poznat, protože máme vysoké stropy,“ vysvětlil Pavel Vrána, který ještě donedávna provozoval podnik Corone v Chvalčově. Navíc je tam i jídelna, ve které se kouřit nesmí vůbec.

Názory zákazníků se pochopitelně liší podle toho, ke které skupině patří.„Když si půjdu někam sednout na jídlo, rozhodně někam kde se nekouří. Pokud bych se chtěla pobavit s přáteli, tak je mi to jedno, ale nesmí to být moc extrémní,“ míní například vysokoškolačka Barbora Blahutová.

JARMILA PETŘÍČKOVÁ