„Jak dlouho funguje vaše organizace a co vše zajišťuje?“ ptám v úvodu našeho setkání. „Pohřebnictví Zlín funguje od roku 1993. Kromě pohřební služby poskytuje i celou řadu dalších služeb. Konkrétně zajišťujeme také provoz krematoria, jediného ve Zlínském kraji, a správu celkem sedmi hřbitovů. Jinými slovy, v oboru pohřebnictví poskytujeme komplexní služby, jako jediní na Zlínsku,“ sděluje mi Milan Macura. A prozradil, že ve zlínském krematoriu provedou ročně v průměru kolem tří tisíc žehů.

„Obřadů pak realizujeme kolem sedmi stovek. To ale uvádím čísla za běžný rok, ne tedy třeba za ten loňský, který byl v našem oboru zcela výjimečný,“ seznámil ředitel v souvislosti s pandemií koronaviru.

Zajímá mne, jestli právě kvůli ní byla i zde situace vyhrocená jako například v jiných krajských městech. Dozvídám se, že pandemie tento obor významně ovlivnila.

„Více tedy její podzimní vlna. V měsících listopad a prosinec se zvýšil počet žehů v našem krematoriu o sto procent. Situaci se nám ale podařilo zvládat a zvládáme ji i nadále,“ ujišťuje mne můj dnešní průvodce.

Právě vcházíme do obřadní síně. V úterky se obřady neprovádí, tak je zde klid. Prosklenými stěnami se i sem, do nejsmutnější místnosti, dere zimní sluníčko. A tak obřadní síň zlínského krematoria působí přívětivým dojmem. Za ní je místnost se žehovými pecemi. Sem ale nesmím.

„Krematorium ve Zlíně, konkrétně na Lesním hřbitově, má dvě žehové pece. A ano, jde o jediné krematorium v tomto regionu, odpovídá ředitel organizace na mé další dotazy. Ptám se ho i na to, jaké profese si můžeme v jejich oboru představit.

„V oboru pohřebnictví je potřeba řada profesí a oborů, od manuálních po technické či administrativní. Zvláště u naší společnosti, která zajišťuje komplexní služby. Jde o práci náročnou, v mnoha případech fyzicky, v téměř všech případech psychicky. Stejně jako u jiných povolání platí, že je nutné jej dělat poctivě. A to my děláme, s maximální snahou a empatií k našim klientům,“ zmínil Milan Macura.

Lesní hřbitov? Postačí nejméně na sto let

Mezitím se ocitáme v prostoru hřbitova, který je zasazen do krásného prostředí lesa. Hřbitov se rozprostírá mezi tisícovkami stromů a zeleně, o které se zde starají lidé ze specializovaných firem.

„Jde o unikátní místo, které nabízí i intenzívní pocit souznění s přírodou,“ rozhlédl se ředitel Macura kolem. Dozvídám se, že způsobů pohřbívání je několik a že dlouhodobě je největší zájem o urnové hroby, kolumbárium, vsyp a smísení se zemí. A také o klasické hrobky a hroby.

Vykopat klasický hrob není podle Milana Macury jednoduchá práce.

„Zabere přibližně osm hodin, v závislosti na místo, kde se výkop provádí, a roční období. Parametry výkopu hrobu pro pohřbení přesně definuje zákon,“ vysvětluje mi. Rozhlížím se kolem sebe, pod místem, kde mám pohřbeny své blízké i já, jsou další, nové urnové hroby.

„Kolik je ještě na hřbitově volných míst? Jaká je jeho celková kapacita?,“ zajímám se.

„Lesní hřbitov je velmi rozlehlý. Jeho kapacita postačí ještě nejméně na příštích sto let,“ ubezpečuje mne Milan Macura.

"Máte důvod se při vaší práci i pousmát?“ ptám se na cestě na parkoviště.

„Naše práce není veselá. Ale snažíme se ji dělat tak, abychom měli dobrý pocit z toho, jaký poskytujeme našim klientům servis a podporu. Že se na nás mohou v těžkých chvílích spolehnout,“ loučí se se mnou ředitel Pohřebnictví Zlín.