„Z liberecké Zoo přicestovali paviáni Ctirad a Bakat, z Hodonína makakové Krištof a Mikina, kteří osídlili vedlejší klec," informovala mluvčí kroměřížského Národního památkového ústavu Dagmar Šnajdarová.

Paviáni i makakové si podle ní velmi rychle na svá nová obydlí zvykli. V liberecké Zoo, odkud pocházejí nejen Ctirad a Bakat, ale jako mládě byl z této Zoo přivezen i jejich předchůdce Bohouš, je chována nejpočetnější skupina paviánů pláštíkových u nás.

Ctirad a Bakat jsou samečci, zhruba stejně staří sourozenci. Oba se narodili v roce 2006 a mají společného otce. V liberecké Zoo žili ve velké skupině paviánů.

Oproti tomu makakové, třináctiletý Krištof a jedenáctiletá Mikina, pocházejí z hodonínské Zoo, kam přišli v roce 2003 ze Zoo Olomouc.

„Původní chovatelka je vybavila podrobným soupisem jejich zvyklostí a oblíbených jídel. Takže o tomto páru například víme, že si jídlo rádi namáčejí do vody a že je lepší rozmístit krmení na více míst, protože Krištof není gentleman a Mikinu nepustí k jídlu, dokud se sám nenažere," popsala s úsměvem Dagmar Šnajdarová.

Pavián pláštíkový je zapsán na Červeném seznamu ohrožených zvířat. Původním domovem těchto opic jsou skalnaté hory východní Etiopie, severního Somálska, Súdánu a Arabského poloostrova. Živí se rostlinnou i živočišnou potravou.

Žijí v tlupě, která může mít až 100 členů, kde vládne neomezeně vůdčí samec. Každý ze samců má svůj vlastní harém samic, které si vybírá už jako mladé a sám si je vychová. V zajetí se paviáni mohou dožít až 37 let.

Makak červenolící, nebo též makak japonský je primát, který dokáže volně žít i v podmínkách mírného podnebného pásu, s nimiž je spojen i zimní život na sněhu.

Tento živočich žije v Japonsku, je schopný odolávat chladným zimám plných sněhu i mrazivým teplotám. Při hledání potravy se dokáže prohrabat až 1,5 metru silnou vrstvou sněhu. Tlupy makaků mohou čítat 500 až 600 jedinců. V zajetí se makak červenolící dožívá asi 20 let.

NA OKRAJ

V Podzámce je zase živo. Opice jsou zpět

Snad každý, kdo někdy navštívil kroměřížskou Podzámeckou zahradu, nakonec skončil v zookoutku u paviána.

I já patřím mezi ty, kteří už jako děti chodili pravidelně pozorovat našeho paviána Bohouše. Poté, co minulý rok místní maskot umřel, byla ta naše zahrada nějaká prázdná.

Teď se to ale konečně změní: do klecí se nastěhovalo opicí hned několik, Bohouše tak nahradili Ctirad, Krištof, Mikina a Bakat.

Vendula Pudelková, redaktorka