Hlásá je postarší paní směrem asi ke třem desítkám lidí, kteří sedí u stolů a vypisují dotazník potřebný pro registraci do seznamu dárců kostní dřeně. V pátek se tam totiž konal zápis těch, kteří se rozhodli přidat do registru a nechali si odebrat vzorek krve pro testování.

Podpořit Tomáše Nadě, který bojuje s leukémií a hledá vhodného dárce kostní dřeně, přišly v pátek do Kroměřížské nemocnice desítky lidí.

Akce měla jasný podtext: najít vhodného dárce dvaadvacetiletému Tomáši Naďovi z Kroměříže, který bojuje se zákeřnou leukémií. A zkusit být tím jediným vyvoleným ze sto dvaceti jsem se rozhodla zkusit i já. Právě taková je totiž podle odborníků šance, že se Tomášovi podaří najít vhodného dárce kostní dřeně. Proto jsem se vypravila darovat dva mililitry krve, které ukáží, zda mám s Tomášem shodu a můžu mu pomoci.

„Ve vzorku krve se zkoumá deset znaků a z nich musí být devět shodných. Nemusí to být stejná krevní skupina, ale genetické znaky ano. Kdybyste byla vhodným kandidátem, tak vás osloví," říká mi Zdena Wasserbauerová, která už osmnáct let dělá nábory do registru dárců kostní dřeně. Je z Otrokovic, dřív dělala účetní, ale v jejím životě přišel zlom, když jí onemocněl tehdy sedmiletý vnuk.

„V nemocnici na lůžku vedle něj ležel tříletý Honzík, který potřebovat dárce, tak jsem mu ho začala shánět. Bohužel se mi to nepodařilo a chlapec za rok a půl zemřel. Tehdy jsem si řekla, že udělám, co bude v mých silách, abych takovým osudům zabránila," říká žena.

Nyní je na řadě dvaadvacetiletý Tomáš z Kroměříže a paní Zdena se proto vydala na střední školy v Kroměříži, aby studenty obeznámila se situací a vyzvala je k zapojení. Měla úspěch: na transfuzní a hematologické oddělení dorazilo v pátek 6. března 220 lidí, převážně právě studentů středních škol.

„Nemám strach, cítím se docela dobře. Přišla jsem s kamarádkami, měli jsme přednášku a díky ní jsme se rozhodli sem jít," potvrzuje třeba osmnáctiletá Alena Vojáčková, která právě sedí na růžovém křesle a čeká na odběr krve.

Když stojím v řadě s vyplněným dotazníkem, mísí se ve mně pocity: na jednu stranu strach a obavy, na druhou tu panuje docela příjemná nálada. Personál nemocnice se ochotně usmívá, ke všem je přívětivý a nabízí džus. Lékařky v bílých pláštích podávají informace a studenti, kteří vycházejí po odběru, si rukou drží vatičku na místě vpichu.

„Ani jsem nevěděl, že už mi krev vzali. Bylo to opravdu rychlé a bezbolestné," říká osmnáctiletý Dominik Košulič, který studuje veterinu. Snažím se mu věřit, přestože si myslím opak.

Podpořit Tomáše Nadě, který bojuje s leukémií a hledá vhodného dárce kostní dřeně, přišly v pátek do Kroměřížské nemocnice desítky lidí.

„Našlo se nás hned několik, co jsme si dodali odvahu a řekli si, proč se nezapojit, když můžeme někomu zachránit život. Šance je opravdu malá a čím víc lidí se zapojí, tím se zlepší. Proto jsme tady," dodává mladík.

Dodal mi tím odvahy, ale přesto jsem nervózní. Nemám ale čas se tím zabývat, protože chvíli na to volají mé jméno. Proderu se davem a mířím do místnosti s oranžovými stěnami, kde jsou čtyři růžovou kůží potažená křesla.

„Posaďte se," říká mi lékařka a ukazuje směrem k zadnímu křeslu na levé straně.

Podpořit Tomáše Nadě, který bojuje s leukémií a hledá vhodného dárce kostní dřeně, přišly v pátek do Kroměřížské nemocnice desítky lidí.

„Prodělala jste nějakou nemoc, berete léky," ujišťuje se ještě. Pak už mi zatahuje páskou ruku nad loktem a chystá injekci. V tu chvíli vím, že to bude bolet. Nesnáším očkování a odběry krve, ale v duchu si říkám, že to prostě musím vydržet.

„Dívejte se dopředu," radí mi. Otáčím radši hlavu na druhou stranu, zatínám zuby a čekám. Štíplo to, ale vzápětí mi lékařka sděluje, že je po všem. „Opravdu?" ptám se překvapeně. V tu chvíli už je stres pryč a tělem mi proudí příjemný hřejivý pocit. Myslím, že ten cítil každý, kdo odsud odcházel.

V čekárně si všichni sdělují dojmy a Zdena Wasserbauerová dodává odvahu těm, které odběr teprve čeká. Pak upozorňuje také na to, že dárců je v České republice velmi málo.

Podpořit Tomáše Nadě, který bojuje s leukémií a hledá vhodného dárce kostní dřeně, přišly v pátek do Kroměřížské nemocnice desítky lidí.

„Před deseti lety jsme hledali dárce jednou za dva tři roky, teď v posledních třech letech je to každého půlroku. Každý čtvrtý nemocný u nás vhodného dárce nenajde a umírá," říká.

Sedmdesát procent kostní dřeně k nám putuje z Německa. Tam je dárcem každý sedmý člověk, u nás až každý dvě stě osmdesátý. „Je potřeba, aby se zapojilo co nejvíc lidí," dodává.

Právě tyto informace motivovaly osmnáctiletého Pavla Hilšera, který dorazil se spolužáky ze střední školy Centra odborné přípravy technické.

„Bylo to úplně v pohodě, vůbec jsem se nebál. Strach z jehel nemám. Ve škole jsme měli přednášku a když jsem slyšel, jak to funguje a jaká je pravděpodobnost, neváhal jsem ani minutu. Hodně mě to motivovalo," říká před odchodem.

Většinu přítomných také zajímá, zda je případný odběr kostní dřeně bolestivý. Podle paní Wasserbauerové ne.

„Dříve se brala kostní dřeň z pánevní kosti, dnes už se to moc nedělá. V osmadevadesáti procentech se odběr provádí separací buněk. Není to bolestivé, jsou to dva vpichy, člověk jen musí tři hodiny vydržet, chvilku to trvá," dozvídáme se.

Zdravotní kritéria nakonec v pátek v nemocnici splnilo 175 lidí, kteří se zařadili do registru dárců kostní dřeně: nyní mohou pomoci někomu zachránit život.

„Zájem nás opravdu velmi mile překvapil. Děkujeme všem, kteří mají chuť pomáhat a svou návštěvou dokázali, že to myslí vážně," poznamenala lékařka oddělení Eva Zdráhalová s tím, že lidé začali k zápisu do registru přicházet už před touto akcí: od poloviny ledna jich bylo více než šedesát.

A Tomáši Naďovi z Kroměříže můžete stále pomoci i vy, tím, že se přihlásíte do registru a podstoupíte potřebná vyšetření, která prokáží, zda jste vhodným dárcem.

Do registru je možné se nechat zařadit v Kroměřížské nemocnici, nebo případně v dalších nemocnicích ve Zlínském kraji. Vítáni jsou dárci ve věku 18 až 35 let, kteří jsou bez zdravotních potíží.