Hulín dostane nového faráře, v Kroměříži zase po devatenácti letech skončili obláti

Když arcibiskupství rozhodne, musejí faráři zkrátka jít, kam jsou vysláni.

Své o tom ví například páter Ján Čukáš, který k 1. červenci rozhodnutím arcibiskupství opustil hulínskou farnost. „Odcházím po pěti letech,“ konstatoval kněz a více se k celé záležitosti vyjadřovat nechtěl. „Nerad bych veřejně hovořil o svých pocitech a co se týče změny působiště,“ vysvětlil Čukáš.

O přesunutí kněží na jiné místo rozhoduje patřičný arcibiskup. Podle kroměřížského probošta Josefa Říhy není změna nic neobvyklého.

„Děje se to každý rok,“ podotkl Říha. O dalších přesunech regionálních farářů prý neví, v Kroměříži při římskokatolické farnosti Panny Marie pak prý definitivně k 1. červenci skončila kongregace oblátů. Donedávna ji tvořil farář Marek Adamzcuk a kaplani Piotr Koloch a Vlastimil Kadlec.

„Obláti tu působili od roku 1991. Jsme vlastně misijní řád, podle potřeby vyrážíme třeba i do zahraničních oblastí hlásat evangelium,“ přiblížil Adamczuk. Ten byl členem kroměřížské kongregace osm let. Nyní už je s Vlastimilem Kadlecem na novém působišti v Klokotech u Tábora.

„Jednoduché to nebude, ale počítali jsme s tím, že nesetrváme na jednom místě,“ říká Adamczuk.

Pro jeho kolegu Vlastimila Kadlece je odstěhování se po mnoha letech rovněž bolestivou záležitostí.

„Je to ale naše poslání. Musíme teď myslet na budoucnost. Komunita vyžaduje alespoň tři členy a my jsme v Kroměříži zůstali dva. Piotr Koloch se už vrátil do svého rodného Polska,“ uzavřel Kadlec.

NA OKRAJ: Konec umí rozplakat

Když skončí po letech ve farnosti kněz, věřte, že to může s citovou stránkou některých věřících pořádně zahýbat. V obci, kde žiju, totiž působí kaplan. Jeho nevýhodou je, že než se stane knězem, musí po roce putovat z jednoho místa na druhé. Ani ten poslední, který u nás byl, neměl snadný odchod. U žen se objevily slzičky…

Jarmila Kuncová, redaktorka