„Po každém by mělo něco zůstat. Někdo postaví dům, jiný zase zasadí strom. Po mně třeba obrazy. Naplno jsem začal malovat kolem dvacátého roku a našel v tom smysl svého života," říká pro Deník padesátiletý výtvarník.

Ctirad Kubošek jezdil na výtvarnické stáže do Prahy k jednomu prý vynikajícímu akademickému malíři, který mu předal své zkušenosti. A ty využívá dodnes. „Posunul mě časově o půl života dopředu," říká výtvarník.

„Dělal jsem také večerní školu v Uherském Hradišti, střední uměleckoprůmys­lovou, ale ta mě nenaplňovala. Stejně tak ani práce, kterou jsem dělal dříve. To bych ale raději nerozebíral," přiznává s úsměvem.

Malování podle něj prý člověka posunuje v životě o kus dál, s postupujícími roky navíc už pro něj není zaměstnáním, ale koníčkem. Asi před devíti lety si v Roštíně otevřel svou vlastní galerii, kde pořádá také výstavy. Nyní se pustil do poměrně velké kolekce obrazů jihomoravských hradů a zámků, které chce namalovat.

„Mělo by se jednat o velké formáty. Určitě nebude chybět Kroměříž, Holešov či třeba Chropyně. Plánuji, že by to mohla být velká putovní výstava," říká.

Hrady a zámky maluje právě ze všeho nejraději, inspirací pro jeho tvorbu je nejčastěji Morava, kterou má hrozně rád. „Roky jsem jezdil na Buchlov, ten je mému srdci nejbližší, často a rád jej zvěčňuji," vyzdvihuje výtvarník.

Cizí mu nejsou ani staré zříceniny jako třeba Cimburk u Koryčan. „Snažím se je namalovat, jak vypadaly v původním stavu, aby se obraz co nejvíce podobal realitě," vysvětluje Ctirad Kubošek.

V minulosti se věnoval i tvorbě soch, k čemuž jej přivedl učitel z hradišťské uměleckoprůmyslové školy. V obci, kde žije, měl mlýn, a tak k němu chodil na hodiny sochařiny. „Je to trošku jiný rozměr, malování je mi bližší," podotýká.

Nejvíce jej mrzí, že lidé v poslední době stále více ztrácejí k umění vztah. „Věnují se počítačům a jiným vymoženostem dnešní doby, a nemají čas si sednout k nějakému umění, třeba právě k obrazu. A to je škoda," dodává roštínský výtvarník, který k malování usedá podle nálady.