„Odešli především lidé, kteří potřebují už tu širší péči," vysvětlila vedoucí pečovatelské služby Bystřice pod Hostýnem Markéta Bucková.

Hlavním problémem je podle ní to, že si veřejnost pod pojmem pečovatelská služba, představuje jen třeba pedikúru a rozvoz obědů. „O tom, že klienty navštěvujeme i o víkendech a svátcích, vůbec netuší. Máme také klienty, kteří jsou upoutáni na lůžko, sami se tak nedokážou vůbec obsloužit," vysvětluje Bucková.

V případě potřeby se o starší lidi mohou starat po celý den. „Pracovnice přijde ráno, nachystá jim snídani, absolvuje i ranní hygienu. Provede všechny úkony, které si klient dopředu nasmlouvá. Obdobná situace je v poledne a případně i večer," vyjmenovala Bucková.

Pokud rodina nemůže, starají se prý o klienty i o víkendech a svátcích. „Což je ten největší rozsah péče, kdy za nimi chodíme třikrát denně každý den v roce," podotkla vedoucí charity.

Na druhou stranu mají v pečovatelské službě i klienty, kteří jsou ještě velmi soběstační. „Docházíme za nimi jen třeba jednou týdně, popřípadě na koupel nebo přinést nákup či uklidit," vypočítává vedoucí.

Velmi často se prý stává, že mají klienti rodinu, která se o ně stará, ale chodí na směny.

„V tom případě dostaneme rozpis služeb a pracovnice se v péči o klienta střídá s rodinou, tak jak jim to služby dovolují. Všechno je to o dohodě," konstatovala Bucková.

Využít služeb pečovatelek tak má podle ní mnoho výhod. „Většina klientů se doma cítí lépe. Má tam svůj nábytek. Jsou ve svém prostředí. Snaží se to doma zvládnout nejdéle, jak jen to jde," tvrdí vedoucí.

K odchodu do domova důchodců se prý klienti odhodlají, až je to nevyhnutelné.

„Většina se k odchodu rozhodne, až zjistí, že nemůže být doma sama přes noc," podotkla Bucková.

V případě plné péče tak podle ní mohou klienti využití služeb pečovatelky až 50 hodin měsíčně. „Současně lidé můžou využívat i osobní asistentku, která přijde a po dobu třeba jedné hodiny klientovi pomáhá, s čím zrovna potřebuje," dodala vedoucí pečovatelské služby.

Na celém Bystřicku působí celkem čtrnáct pečovatelských pracovnic. „Kromě samotné Bystřice mají na starosti ještě dalších třináct obcí například Rychlov, Rajnochovice, Loukov a další," vypočítávala vedoucí charity.

Charitní pečovatelskou službu v Bystřici čeká letos kulaté výročí. „Fungujeme od března 1993, takže za chvíli nás čekají oslavy dvaceti let od založení," pochlubila se vedoucí.

Kromě pečovatelské služby mohou prý lidé využít i službu ošetřovatelskou, která je hrazena zdravotní pojišťovnou.

„Ošetřovatelé vykonávají služby, které normálně provádí doktor přímo v ordinaci. Měří tlak, berou krev nebo třeba aplikují injekce. Provádí i rozcvičení po úraze, mrtvici. Klient nemusí do ordinace, ale sestra přijede přímo za ním domů," vysvětlila Bucková.

Starat se o klienty není snadné. Každý má totiž své zvláštní požadavky.

„Všechny pracovnice musejí znát specifika péče, které má každý klient zapsané ve své kartě. Kde je pes a kde není, do jakého hrnečku uvařit kávu nebo třeba jak funguje mikrovlnka," poznamenala Bucková.

Pečovatelka: Není to práce, spíš poslání

Do Bystřické charitní pečovatelské služby se Vladimíra Procházková dostala vlastně jen náhodou, i tak jí ale tahle práce změnila život. Starost o lidi se stala jejím posláním: a i když to někdy není snadné, rozhodně by prý neměnila.

„V pečovatelské službě dělám zatím jen tři roky, ale vážně mě to oslovilo. Troufám si tvrdit, že to je to, co jsem v životě hledala, co mi chybělo," říká pro Deník pečovatelka charitní pečovatelské služby v Bystřici pod Hostýnem.

Práce pečovatelky se podle ní rozhodně nedá dělat ze zištných důvodů, kvůli penězům. „Možná to bude znít jako klišé, ale ona to opravdu není práce, ale spíš životní poslání," tvrdí Procházková.

Stejně jako každá jiná práce, i ta její má samozřejmě své strasti. „Třeba teď v zimě není úplně příjemné ráno o půl sedmé přijít, začít škrabat auto a pak se vydávat tady do okolí po těch namrzlých cestách," konstatovala pečovatelka.

Kdyby to prý člověk dělal jen kvůli penězům, asi by se časem zbláznil. „Starat se o staré lidi nemůže každý. I má známá se mě ptala, jestli mi nevadí, když je musím třeba přebalit," řekla Procházková.

Všechno je to prý o dobrém pocitu: když pečovatel přijde za někým, komu může pomoci.

„Starý člověk je rád, že vás vidí, že ho třeba i přebalíte a pomůžete mu. Může tak zůstat ve svém domově a nemusí se nikam stěhovat. Pak odcházíte s dobrým pocitem," říká bystřická pečovatelka.

Původní profesí je dámská krejčová, během let však své zaměření a priority přehodnotila. „Jednu dobu jsem dělala i ve vesničce na Chvalčově. Mám také částečný úvazek na Chvalčovském stacionáři, tam je ta práce zase trošku odlišná než přímo zde, dalo by se říci v terénu,"podotkla Procházková.

V průběhu času se tak zajímala o různé možnosti, jak pracovat se staršími lidmi.

„V podstatě jsem byla ve správný čas na správném místě. A do pečovatelské služby jsem přišla právě v době, kdy akutně sháněli výpomoc," poznamenala pečovatelka.

Ve své práci se našla a teď už jí to tak prostě vyhovuje. Jak vypadá její běžný den?

Ráno v práci zkontroluje knihu vzkazů, jestli není v týdenním rozpisu práce nějaká nečekaná změna. Na začátek dne má tři až čtyři klienty na ranní hygienu, aby vše stihla objet do půl deváté.

„Potom se rozváží obědy. Odpoledne probíhá v podobném duchu, podle potřeby nákupy, koupání nebo třeba úklid. Od půl páté pak nastupuje zase večerní služba," popisuje pečovatelka.

Práce se stala jejím životem, v současné době je to podle ní to pravé ořechové a rozhodně by neměnila. „S lidmi mě to baví. Kdybych měla sedět osm hodin někde u stroje, tak se asi zblázním," uzavírá s úsměvem Procházková.

AUTORKOU JE EXTERNISTKA VENDULA PUDELKOVÁ