Existuje rivalita mezi Počenicemi a Tetěticemi?
Je to tak vždycky, když máte obec rozdělenou na dvě části. Když něco uděláte, chtějí to naráz všichni. U méně nákladných akcí si to můžeme dovolit. Když ale děláte projekt finančně náročný, tak musíte postupovat po částech. Jenže to se lidem těžko vysvětluje. Vždy se někdo cítí být ochuzen.

Jak jste se dostala do komunální politiky?
Čistě náhodou. Oslovili mě, zda nechci kandidovat. A v témže roce, 2010, jsem se najednou stala i starostkou. Nečekala jsem to. Všichni jsme vsázeli na jednoho kandidáta, byli jsme připraveni jej při hlasování podpořit. Jenže on si to na poslední chvíli rozmyslel. Přišla jsem na ustavující zasedání a na chodbě úřadu mi řekli, že nominují mě. To jsem si tehdy říkala, že to bude drsný. Já naprosto neznalá poměrů a starostkou? Ale jsem tu třetí volební období, tak to asi dělám dobře.

Plánujete pokračovat a znovu kandidovat?
Jsem na vážkách. Jsou období, kdy si říkám, že určitě a pak jsou chvíle, kdy pochybuji. Ale pravděpodobně asi ano. Musíte vycházet s ostatními občany, protože zde všichni žijeme tak nějak pospolu. Ve městě je to jedno. Je tam spousta úředníků a u každého vyřídíte něco jiného. Je to více neosobní. Tady jsem akorát já a hospodářka, která je pravou rukou starosty. Ale samozřejmě ne všem se zavděčíte. jsou i lidé, kteří vás nemají rádi. Nedá se nic dělat, musíte se s tím poprat.

Neměli lidé problém s tím, že kandidujete za KSČM?
Ne. Na komunální úrovni se na to nehledí. V podstatě jen starosta přede mnou kandidoval za nezávislou stranu. Jinak jsme tu měli starosty víceméně jen za KSČM. Já jsem koneckonců kandidovala za KSČM jen první dvě volební období. To třetí, současné, volební období už jsme měli problém sestavit kandidátku. Nedařilo se nám oslovit mladší ročníky.

Sehnat mladší ročníky?
Ne. Přesvědčit je, aby šli do voleb hlavičkou KSČM. Tam jsme narazili. Sestavili jsme tedy sdružení nezávislých kandidátů. Někteří jsou sympatizanti KSČM, někteří možná ne. Já také nejsem členkou žádné politické strany a nikdy jsem nebyla. Komunální politika je o lidech, ne politické straně.

U komunální politiky se vždy stranická příslušnost stírá.
Přesně. Jsme lidi. Jsme tady proto, abychom udělali něco pro občany.

Počenice-Tetětice jsou obcí, kde si všechny listiny zařizujete sama, bez pomocí úředníků.
Bohužel. Říkám, že ta lejstra nás jednoho dne zavalí.

Neztrácíte kvůli tomu kontakt s lidmi?
Samozřejmě nebudu hodnotit poslední rok, kdy je vše v útlumu. A lidi velice nepotkáte. Ale jinak si myslím, že neztrácím.

Jak tedy zvládáte dobu covidovou?
Snažíme se seč můžeme. Když se o nás nepostaral stát, tak to musíme nějak suplovat. Na jaře jsme řešili desinfekci školky a podobně. Nákupy pro covid nemocné, kteří nikoho nemají. Rozváželi jsme obědy seniorům. Občanům jsme se snažili zajistit respirátory.

Co je horší? Práce s lidmi nebo papíry?
Papíry. Je to taková papírová válka. S lidmi je to o vzájemné komunikaci,. Jak se k nim člověk chová, tak mu to vrací. Ať se to někomu líbí nebo ne, je to tak. Je to naše práce. Dali jsme se na to. Musíme bojovat. Ale to je v každé práci.

Jak se změnila komunita lidí za těch deset let?
Už život na dědině není takový, jaký býval. Dnes jede každý sám za sebe. Nevím jestli je to tou. Dřív jste šel po dědině a u každého baráku byla lavička, na které někdo seděl. Lidé se zastavovali a povídali si. Maminky seděly na dětském hřišti a povídaly si spolu. To už neplatí. Doba je uspěchaná.