Jezdkyně pobízí koně ke skoku. Ten se odráží a ladně přeskakuje překážku. Na trať právě vyrazila další ze závodnic parkurové soutěže o Pohár města Kroměříže 2019.

Na Pionýrské louce jako by se zastavil čas. Všude okolo závodiště je klid. Diváci se soustředí na závody, když kůň zvládne těžkou překážku, tleskají. Je to příjemná změna oproti hektickému každodennímu životu. Sedím v pořadatelském stanu s Blankou Zavadilovou, která má pořádání zdejších jezdeckých závodů na starosti.

„Letošní ročník je již 23. v řadě. Pořádá ho Střední škola hotelová a služeb v Kroměříži (SŠHS Kroměříž),“ říká Blanka Zavadilová.

Právě SŠHS Kroměříž má v tomto ohledu zajímavé postavení. Kromě oborů, jako je číšník, kuchař, pekař a cukrář, najdeme na škole také obor jezdec a chovatel koní.

„Tyto obory k nám přibyly před patnácti lety v rámci optimalizace škol. Obor se udržel. Máme na starost také deset koní. A naši studenti jezdí závody,“ vysvětluje Blanka Zavadilová.

PARKUR JE ADRENALINOVÝ SPORT

Jezdecké závody Pohár Kroměříže, na které se škola chystá celý školní rok již od září, jsou vyvrcholením školního roku.

„Přijde se podívat tak 400 lidí. Vesměs ti, které koně zajímají a maminky s kočárky,“ uvádí Blanka Zavadilová z SŠHS Kroměříž.

Každoročně se na závodech představí asi 70 startujících. Věk v tomto případě nehraje roli. Závodí zde 14letá dívenka i 40letí pánové.

Mezi závodníky jsou současní i bývalí studenti školy. Například jezdkyni Terezu Benediktovou čekají na SŠHS Kroměříž závěrečné zkoušky. Lásce k parkurovým závodům propadla ona i její dvojče.

„Jsou od sebe k nerozeznání,“ upozorňuje mě Blanka Zavadilová.

Tereza už dnes dozávodila. Sice ještě v jezdeckém oděvu hladí svého hnědáka, ale do sedla se dnes už nechystá.

„Závodím od čtrnácti let,“ prozradí mi o chvíli později. Koně si však oblíbila již dříve. „Jsou to inteligentní, chytrá a pěkná zvířata,“ obdivuje je.

Proč si ale ze všech druhů závodů, ať již dostihů, drezury, či military, vybrala právě parkur? „Byla jsem ve skokové stáji. Navíc mi to přijde jako adrenalinový a přesto poměrně bezpečný sport,“ objasňuje svou volbu Tereza.

„Vážně je parkur adrenalinový. Pokud se jede na čas, musíte najít co nejvýhodnější pozici pro nájezd k překážce. Ale zase natolik ideální, aby ji kůň přeskočil,“ vysvětuje Tereza Benediktová.

OBĚ SESTRY MAJÍ SVÉHO KONĚ

I výchova koně se v jistých věcech liší.

„Zvíře musí být poslušné, musí spolupracovat. Ale to musí vlastně každé,“ usmívá se Tereza, která má svého koně.

Pády se jí naštěstí vyhýbají a žádná velká zranění za sebou nemá.

„Rodiče nás podporují. Nejenom já mám svého koně, ale i sestra. Sice občas vyhrožují, že nám je vezmou a prodají, ale to by neudělali,“ míní Tereza.

Ani tento sport však není levný „koníček“. Peníze mizí po tisících. Mimo samotný chov je to startovné, doprava na závody, jezdecké oblečení, kovář a mnoho dalšího.

Tereze končí jedna etapa života studium na střední škole.

„Chtěla bych s parkurem pokračovat. Narodilo se nám ve stájích hříbátko a vypadá to, že z něj bude sportovec. Budu jezdit, co nejvíc to půjde,“ uzavírá Tereza Benediktová.

Vypadá to tedy, že se Poháru Kroměříže zúčastní i příští rok.