Dnes ve svých pětasedmdesáti letech vzpomíná na dobu, kdy byl v učení a kdy se seznámil s letci, kteří se stali jeho celoživotními přáteli.
„Po základní škole jsem v roce 1947 nastoupil do učení Meopty Přerov na optika-přístrojaře, v roce 1953 jsem šel na vojnu a rok po ní jsem se oženil,“ zrekapituloval stručně svá životní důležitá data Škařupa.

Poté začal zase dojíždět za prací do Přerova. „Jezdil jsem vlakem a v něm jsem se seznámil s příslušníky letectva, kteří sloužili na tamním letišti,“ vzpomněl důchodce.

Viděli se denně a letci brzy poznali, že v něm mají nejen zábavného spolucestujícího, ale také člověka, který se velmi živě zajímá o jejich práci a o všechno, co s letectvím souviselo.

Láska k létajícím strojům přivedla Františka Škařupu mezi piloty z Přerova

Cestou probírali často typy letadel, na kterých se právě v Přerově létalo. „Nejdříve létali na MIG patnáctkách, které pak přeložili do Českých Budějovic, a mimo jiné tam byly i tak zvané vysavače, což byly dvoutrupové tryskové bombardéry,“ vyjmenoval letec-amatér.
Ve svých vzpomínkách zabloudil i k typům IL 14, z nichž se jeden v roce 1960 zřítil v oblasti Bunče.

„Dočetl jsem se nedávno v novinách, že některý z pilotů uvedl, že měli přikázaný let ve výšce sto metrů, což mi připadá jako obrovský nesmysl,“ zpochybnil jeho slova Škařupa.

Podle něj mu jeho kamarádi letci sami řekli, že když toto letadlo přelétalo nad Kroměříží, tak lidé na Velkém náměstí strachy padali na zem, protože stroj letěl tak nízko, že málem urazil věž jednoho z tamních kostelů. „Letci se domluvili na tom, že budou říkat, že šlo o hrubou leteckou nekázeň. Je to celé divné. Letět tak nízko nad městem s takovým strojem, to se přece nedělá,“ tvrdil obdivovatel dvoukřídlých strojů.

Jak sám říká, zjistit pravou příčinu dnes, je už velmi těžké, ale domnívá se, že k nehodě nedošlo kvůli špatně zadanému pokynu.
„Skutečnost byla taková, že první tři dny po havárii letadla se o ní všude mluvilo a pak, jako když utne. Na celou událost bylo uvaleno embargo. Osobně si myslím, že v tomto případě selhal lidský faktor,“ zhodnotil tragédii pamětník František Škařupa.