Brontosauři z Mařatic už od začátku 90. let minulého století pečují o tuto rezervaci plnou vzácných rostlin včetně orchidejí. V roce 1992 tam byl Michal Hájek poprvé na dobrovolnickém táboře. O pár let později se tam začaly tyto tábory pořádat pod hlavičkou Hnutí Brontosaurus.

„Toto hnutí mělo obrovský význam na sklonku komunistického režimu, kdy umožnilo shromažďování a aktivismus mladých lidí, vyznávajících určité hodnoty a vztah k přírodě. Upřímně řečeno, mě osobně bylo tehdy v polovině 90. let, kdy jsme o zastřešení našich aktivit na Žítkové rozhodovali, jedno, jestli se dobrovolnické tábory a brigády budou konat pod hlavičkou Hnutí Brontosaurus, Českého svazu ochránců přírody nebo jiné nevládní organizace. Pro Hnutí Brontosaurus hrála možnost oslovit velké množství mladých lidí z celé republiky,“ prozradil Michal Hájek Deníku.

Dodnes je podle něj Hnutí Brontosaurus výbornou platformou, odkud se o našich táborech mladí lidé dozvědí. Na rozdíl od dřívějška ale ubývá mladých lidí, kteří jsou ochotni se osobně v organizaci angažovat a opakovaně se vracet na stejné místo dobrovolnicky pracovat.

„Ale opakuji, že biologický význam zdejších luk globální srovnání snese. Říká se o nás, že objem práce je na našich táborech vyšší než na jiných současných táborech Hnutí Brontosaurus, což nám možná snižuje účast, ale na druhou stranu pomáhá filtrovat účastníky, kteří v práci pro přírodu vidí smysl,“ tvrdí Michal Hájek.

Většina táborů Hnutí Brontosaurus má dnes podle něj účastnický poplatek, ale v případě Brontosaurů z Mařatic to funguje jinak.

„Účastníci táborů nic neplatí, naopak my jim poskytujeme ubytování ve stanech, stravu a proplácíme jízdné. Za 30 let ovšem jádro naší žítkovské party zestárlo a věkový profil naší organizace zdaleka neodpovídá mládežnické organizaci. Spíše se stáváme mezigenerační. V minulých letech se v našich táborech vystřídali účastníci od středoškolského až po důchodový věk, a na některých se i potkávali,“ vysvětluje Michal Hájek.

Přírodní rezervace Hutě je významná zejména pro výskyt velkého počtu silně ohrožených druhů, pro něž je střední část CHKO Bílé Karpaty mnohdy posledním současným stanovištěm.