„Zvýšený zájem jsem pocítil hned, jakmile lidé vytáhli šicí stroj a pustili se do výroby roušek,“ potvrzuje opravář šicích strojů z Bystřice pod Hostýnem David Bělík.

„Za normálních okolností šijí lidé nejvíce na podzim, když už není na zahradě co dělat. To je období, kdy není o zakázky nouze. S tím, co se děje teď, se to ovšem nedá srovnat. Mám zhruba o polovinu více objednávek,“ říká Bělík.

Není se čemu divit. Lidé šijí roušky ve velkém a de facto na čemkoliv. Švadlenky vytahují, po desetiletí schované, šicí stroje pokryté silným nánosem prachu. Bělík připustil, že jsou mezi opravovanými kousky i jedny z nejstarších šlapacích šicích strojů takových značek jako Singer, Lada, Bobbin a další.

„Stroj mají zřejmě doma. Lidé mi donesou pouze tu hlavu, já ji opravím a vracím zpět,“ popisuje.

„Většina zákazníků, alespoň co vím, si na strojích vyrábí roušky pouze sama pro sebe a pro rodinu. Takže třeba 30 kousků. Dělám ovšem i opravy strojů pro firmy, které nyní přešly od své výroby na šití roušek,“ svěřuje se David Bělík.

I Bělík má doma několik šitých roušek.

„Samozřejmě se obávám nákazy. Snažím se být opatrný, dodržovat hygienu. Mohl bych třeba stroj nechat dva tři dny stát, aby virové buňky postupně odumřely, ale snažím se opravy dělat co nejdřív, aby mohli lidé pokračovat v šití i dál. Nemohu říct, že na to kašlu,“ vysvětluje Bělík.

V Bystřici však není sám, který umí šicí stroje opravovat.

„Měli jsme zde textilní firmu Jolana, takže několik dalších opravářů šicích strojů ještě ve městě je. Ale všichni, pokud vím, jsou již v důchodovém věku. Nevím, zda pracují nebo ne. Zvlášť, když jsme nyní zavření doma,“ uzavírá David Bělík.