Muži zákona na místo vyrazili, zjistili ale, že žena není pod vlivem alkoholu, ani jiné návykové látky. Oznamovatel za opilost zaměnil její roztroušenou sklerózu.

„Lidé tyto lidi v podobných případech často odsuzují nebo přehlížejí, namísto aby zavolali pomoc,“ dodal velitel bystřických strážníků Radek Sigmund.

Jako opilost si leckdo mylně vykládá něčí chování také v případě, že se udělá nevolno diabetikovi. „Takovému člověku je pak z úst cítit aceton a lidé to zaměňují s alkoholem,“ upozorňuje Sigmund.

Ani v Kroměříži nejsou podobné případy výjimkami. Podle šéfa tamní městské policie Miloslava Skřebského se ročně strážníci dostanou do kontaktu s podobnou události zhruba patnáctkrát.

„Nejčastěji to bývají epileptické záchvaty, mnohdy se ale někdo dostane do ještě větších potíží kvůli kombinaci nějakých léků a alkoholu,“ říká Skřebský.

Pomoci by měl být schopen každý

Při podobných incidentech se strážníci starají o to, aby se o nemocného postarali zdravotníci a aby se o jeho stavu dozvěděli příbuzní.

„Často se stane, že člověk, který třeba dostal záchvat, má u sebe psa nebo třeba kolo. I o to se postaráme a věc zajistíme do doby, než si ji majitel vyzvedne,“ ubezpečil ředitel kroměřížských strážníků.

Zavolat záchranku však nemusí jen policisté. Ochota pomoci by měla být vlastní i komukoli jinému.

Ačkoli laik nerozpozná, co přesně se stalo člověku, který dostal záchvat, postihla ho mozková příhoda nebo skončil v bezvědomí, podle odborníků existuje pár jednoduchých zásad, které mohou pomoci zachránit život.

„Obecně platí, že s člověkem, který leží na zemi a nejeví známky pohybu, by se mělo zkusit oslovit a zatřást s ním,“ radí mluvčí krajské záchranky Petr Olšan.

Smyslem je podle něj zjištění, zda je takový člověk zmatený, v bezvědomí, zda komunikuje, nebo je skutečně jen opilý.

„Pokud se zdá, že je v bezvědomí, je dobré uložit ho na záda, mírně mu zaklonit hlavu a zjistit, zda dýchá. Nutné je samozřejmě odstranit případnou překážku v ústech, u starších lidí to mnohdy může být třeba zubní protéza,“ objasnil Olšan.

Kromě úplné absence dechu není v pořádku ani to, pokud postižený lapá po dechu nebo vydává chraptivé zvuky. Pak je na místě neprodleně zavolat záchranku a poskytnout nemocnému první pomoc.

Lidé nemusejí mít obavy, že to nezvládnou. Operátor záchranné služby totiž vždycky radí, jak si v krizové situaci počínat. „Třeba jak provádět nepřímou masáž srdce a umělé dýchání,“ vysvětlil Olšan.

I v situacích, kdy postižený člověk dýchá a není přímo ohrožen na životě, je ale dobré poskytnout mu jistou pomoc.

„U epileptiků je nutné odstranit z jejich dosahu předměty, o které by se mohli během záchvatu zranit, v klidnějších stádiích je na místě položit je na záda a hlavně v zimním období zajistit přikrývky. I zde je ale nutné zavolat 155,“ upozornil mluvčí.

Už zavoláním záchranky si totiž člověk může ušetřit pozdější nepříjemnosti. „Neposkytnutí první pomoci je totiž trestné,“ varoval závěrem Olšan.