Příslušníci Sboru národní bezpečnosti (SNB) se v roce 1968 dostali do svízelné situace. Na jednu stranu převážnou většinu z nich zalila vlna vlastenectví, na druhou stranu byli povinni plnit příkazy z vyšších míst.
A ty zněly jasně. Spolupracovat s okupačními vojsky a potlačit jakékoliv snahy našich občanů o revoltu. Nová výstava v Knihovně Kroměřížska poukazuje právě na rozpor, který mezi pracovníky SNB panoval.
BÝVALÉHO MAJORA VÝSTAVA POTĚŠILA
Na 16 panelech se odráží dvouletá práce autora Daniela Povolného, který pracuje na Policii České republiky v Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu.
„Výstava vznikla k výročí srpna 1968. Zabývá se situací ve všech krajích, podrobněji v Brně a Praze. Také sleduje příběhy několika vybraných příslušníků, aby lidé pochopili, co SNB podnikala nejen vůči vlastním lidem, ale také to, co dělali vzdor okupantům“ přiblížil Daniel Povolný.
Výstava hned vzbudila zájem.
„Narodil jsem se v roce 1941 a 21. srpna 1968 jsem sloužil u armády. Takže všechno se mě týká. Jsem rád, že se těmto tématům někdo věnuje,“ poděkoval tvůrcům pan Pavel, který na panely mapující minulost veřejné bezpečnosti narazil při cestě do knihovny.
REALITA BYLA HORŠÍ
„Ano, mezi příslušníky SNB byli i slušní lidé. Ale většina z nich byla naprosto oddána myšlence komunismu a režimu. A rokem 1968 se jim otevřela neskutečná možnost, aby mohli šplhat po kariérním žebříčku,“ míní pan Pavel.
„Škoda, že tady není víc místa. V dnešním hektickém životě okolo každý projde a ani si nevšimne,“ obává se bývalý voják.
„Ačkoliv je to moc uhlazené. Život v totalitním režimu byl ve skutečnosti daleko horší než jak se zdá z těchto panelů,“ upřesňuje voják, který v kritickém roce 1968 u armády skončil.
Právě z přesvědčení, že odsuzoval vpád vojsk Varšavské smlouvy. Po revoluci pak pana Pavla rehabilitovali a získal hodnost majora. Výstava se dotýká také Kroměřížska. Autor zmiňuje dopravní nehodu, při které sovětské nákladní auto vjelo do protisměru a zranilo motocyklistu.
