Ani necelého půl roku po skončení první vlny pandemie někteří zaměstnanci Kroměřížské nemocnice, kteří se dostávali do kontaktu s covid pozitivními pacienty, nedostali peněžní ocenění za práci, kterou pro společnost vykonávali. Samozřejmě až na mzdu, kterou v současné situaci snad nelze ani brát jako dostačující ohodnocení.
Ředitel nemocnice Petr Liškář však statečně jedno obvinění za druhým odrážel. Bránil se, že odměny dostali jen ti, kteří se „aktivně podíleli“ na zvládání pandemie. Odměny tedy nebyly plošné. A proto je zřejmě ani sestřička uvedená v úvodu komentáře nedostala. Nabízí se tedy otázka, jaké bylo kritérium pro získání mimořádného ohodnocení? Jak to, že sestra, která dělala odběry v sanitce si na odměny sáhla a sestra, která přicházela s nakaženými do styku od začátku pandemie na interním oddělení na ně neměla nárok?
Jen těžko se určuje přínos každého zaměstnance. Jen stěží se dá najít správná výše odměny. A nikdy nebudou spokojení všichni. Proč by neměli dostat příplatek i další lékaři a nelékařský personál? Proč by dokonce nemohly dostatek příplatek uklizečky, které například na interní oddělení docházely uklízet a dezinfikovat prostředí?
Jsem toho názoru, že každý ze zaměstnanců, který se dostává do styku s pacienty, by si odměnu opravdu zasloužil. Jakýkoliv z pacientů mohl totiž být nakažen novým typem koronaviru. Neodvážím si hádat jak velká odměna komu náleží. Řekl bych dokonce, že o výši odměny tu ani tolik nejde. Hlavní poselství je, že si nějaký příplatek dozajista zaslouží každý z nich. I pár stovek korun ve výplatě totiž vysílá jasný signál: „Jsme rádi, že vás máme. Vážíme si vás.“
