Zlín se v úterý 23. března stal místem setkání odborníků, pedagogů i rodičů, kteří si na konferenci „Dítě a mimořádná událost“ předali za tímto účelem své znalosti a zkušenosti.

„Když dojde k úmrtí dítěte, často se setkávám například s otázkami pedagogů, jak tuto skutečnost oznámit spolužákům ve třídě, nebo zda-li jít hromadně na jeho pohřeb,“ uvedl příklad jedné z nelehkých situací spoluorganizátor konference a duchovní pracovník pražské nemocnice v Motole Vítězslav Vurst. On sám společnou účast spolužáků a pedagogů na rituálu posledního rozloučení s kamarádem a žákem podporuje.

Připomněl zároveň, že jedním z motivů setkání právě ve Zlínském kraji byla tragická událost z loňského roku, kdy dva školáky v centru krajského města smrtelně zranil padající strom. „Sešli jsme se, abychom lépe pochopili, co vlastně mimořádná událost s dítětem udělá, co pro něj můžeme udělat my, a kam dál je možno se v takovém případě obrátit pro pomoc,“ doplnil s tím, že na letošním semináři oceňuje především přítomnost pedagogů, kteří s dětmi často tráví víc času než rodiče.

Jendou z častých tragických situací, kterým musí nezletilí čelit je smrt příbuzného člověka. „Tu vnímají děti různě, záleží na jejich věku, osobnosti či dosavadních zkušenostech s podobnými neštěstími,“ vysvětlila asistentka Ústavu pedagogických věd zlínské Baťovy univerzity Ivana Marášková.

Například předškoláci podle ní ještě smrti jako takové nerozumí. „Mají ji za jakousi separaci, tmu, nedostatek pohybu,“ popsala. Mezi reakcemi, které se u nich mohou objevit a zaskočit dospělého člověka se prý objevuje například otázka „A kdy zemřeš Ty?“.

„V tom případě doporučuji nevzbuzovat v dětech falešné naděje, že tady budeme navždy. Spíše je uklidněme, že pokud budou potřebovat, budeme jim po boku, a vzpomeňme i další členy rodiny, kteří se o ně vždy postarají,“ poradila. Zároveň nedoporučila vysvětlovat smrt tím, že dotyčný jenom usnul. „Děti pak mohou mít obavy jít si lehnout nebo se mohou obávat, když jdou spát jejich rodiče,“ objasnila odbornice.

Ještě citlivější zkušeností bývá pro nezletilé smrt sourozence. Pro jejich rodiče funguje v republice občanské sdružení Dlouhá cesta. To sdružuje lidi, kteří přežili své potomky.

„Sourozencům zesnulých dětí se věnujeme v programu Barevný anděl. Jedná se o přestavbu a novou podobu pokojíčku, ve kterém před úmrtím žili se svým bratříčkem nebo sestřičkou,“ vysvětlila zakladatelka sdružení Martina Hráská, která před pěti lety sama přišla o syna. „Ve Zlínském kraji jsme v loňském roce z uvedených důvodů měnili jeden dětský pokoj,“ dodala.

INFOGRAFIKA

Infografika

S povídáním o mimořádných událostech ve škole vystoupila na úterním setkání psycholožka zlínského krajského hasičského záchranného sboru Soňa Pančochcová. Představila ojedinělé cvičení věnované psychosociálním aspektům takovýchto událostí, které proběhlo před dvěma lety ve zlínské základní škole Kvítková.

„Cvičení simulovalo výbuch chemikálií a následný požár v laboratoři. Několik dětí bylo jako zraněno a zahynul učitel,“ popsala jeho průběh. Pro většinu žáků navíc bylo cvičení do poslední chvíle utajeno, aby si ředitelka ověřila jejich akceschopnost.

„Cvičení mělo tentokrát speciálně prověřit i schopnost psychosociální pomoci jednotlivých složek Integrovaného záchranného systému,“ vysvětlila. Do školy byl proto povolán psycholog hasičského sboru a dobrovolníci psychosociálního týmu.

„Ke škole se navíc plánovaně dostavily dvě vystrašené matky a přítelkyně mrtvého učitele, které se dožadovaly informací o svých blízkých,“ doplnila. Pro strážníky městské policie a následně záchranáře tak podle ní vznikla náročná situace, kdy se museli vyrovnat s emocemi účastníků a také s vlastním stresem.