O tom se jednalo již podruhé, v roce 1994 však byla stížnost na porušení zákona při poválečném řízení zamítnuta. Podle soudkyně Marie Markové, která včera vyšla žadatelům vstříc, bylo toto rozhodnutí chybné. „To je ale jen můj právní názor,“ dodala.
Podle soudkyně rozhodla justice špatně hned dvakrát: v roce 1947 i 1994
Poslední vývoj situace vítají příbuzní J. A. Bati. „O očištění jeho jména se snažím deset let. Tvrdit, že nebyl vlastenec, byla lež a tehdejší proces byl vykonstruovaný,“ zdůraznil jeho synovec Tomáš Baťa junior.
Právě on jednání o obnově soudního řízení inicioval a osobně se jej zúčastnil. „Už ten dnešní výsledek pro mě znamená v podstatě potvrzení strýcovy neviny,“ podotkl.
Ve spojení s potomky Jana Antonína, kteří žijí v Brazílii a USA, je zlínská zastupitelka Svatava Nováčková.
„Jsem šťastná. Velmi cenné pro příbuzné i nás rodinné přátele je, že někdo nezávislý uznal pochybení soudu v roce 1947,“ zdůraznila Nováčková.
Tehdy byl J. A. Baťa odsouzen v nepřítomnosti k patnácti letům vězení a propadnutí majetku za to, že nepodpořil československý odboj, ani exilovou vládu v Londýně. Jak Tomáš Baťa junior, tak továrníkovi potomci ovšem tvrdí, že mají důkazy potvrzující opak. Několik listin a dopisů už bylo předloženo během včerejšího jednání.
Listiny mají dokazovat, že Jan Antonín věnoval odbojářům a českým politikům desítky až stovky tisíc korun. J. A. Baťa dožil v brazilském exilu, kde se téměř až do své smrti v roce 1965 pokoušel dál rozvíjet rodinnou firmu. O značný majetek v České republice ovšem továrník přišel právě kvůli zpochybněnému procesu. Zda budou jeho příbuzní usilovat v případě zrušení rozsudku o vrácení budov a pozemků, zatím neřekli. „Vždy jsme spolu mluvili jen o morální stránce, o majetek jim podle mě nejde,“ míní Nováčková.
