Pouštění draků ovšem nebylo jen zábavou, ale i soutěží. Bojovalo se hned ve třech kategoriích: nejlepší a nejvyšší letec a drak vyrobený doma.

Na poli nad vesnicí tak bylo pěkně živo. „Dnes je tu osmadvacet účastníků. Každým rokem to pěkně narůstá, oproti loňským dvaceti letcům je to pokrok. Jsme tedy spokojeni a doufáme, že tento trend bude pokračovat i v dalších letech," neskrýval nadšení pořadatel Josef Horák.

Zatím stále však podle něj prý dominuje trend kupovaných draků. „Bohužel převládají, doma vyrobených je jen pár. O to víc je ale oceňujeme," dodal pořadatel.

Mrlínek je prý zemí pro pouštění draků zaslíbenou, o počasí se rozhodně bát nemuseli. „Tady problém s větrem není. I když nefouká nikde jinde, tady vždycky," podotkl s úsměvem Horák. Nikdo prý navíc neodejde s prázdnou, každý letec si kromě dobrého pocitu z letu odnese i plný žaludek.

„Připravili jsme pro účastníky za odměnu malé občerstvení, pro každého je připravena klobáska a nějaké sladkosti," vypočetl Horák.

Za vytrvalé létaní jsou pro děti připraveny i odměny. „Ohodnoceni budou vždy tři nejlepší v každé kategorii. Něco malého máme připraveno i pro ty, kterým to dneska zrovna moc nelítalo," poznamenal organizátor.

I v Mrlínku se o víkendu po obloze proháněla jedna dračí rarita. Porota jí proto vytvořila speciální kategorii s extra ohodnocením. „Něco podobného jsme tady ještě neměli," obdivně uznal Horák, na obloze mezi ostatními se totiž vyjímal klasický tvar čínského draka.

„Draka jsem vyráběl sám, netrvalo to ani moc dlouho, stačilo na to dnešní dopoledne," řekl Deníku hrdý majitel Jiří Bajgar. Podobného prý vyráběl už před třiceti lety. „Jen jsem si to zopakoval a vzpomněl jsem si," skromně bilancoval stavitel.

Nejednalo se přitom o žádného drobečka. Půl metru široký a více než metr a půl vysoký drak ale Bajgarovi nestačil.

„Pokud bude čas, rádi bychom se zúčastnili i příští rok, tentokrát však s něčím trošku větším. Chtěli bychom postavit pravého čínského draka, takové toho velkého s dračí hlavou a aspoň patnácti kroužky," plánoval nadšenec.

Taková stavba už ale podle něj bude časově o dost náročnější. „Stavba takového obra nám zabere asi tak měsíc," připustil stavitel.

Ke tvorbě draků se dostal vlastně náhodou. „Když jsem byl na vojně, vsadil jsem se, že postavím za půl hodiny draka, který bude normálně lítat. Postavil jsem, lítal a tak jsem vyhrál. Kamarád pak za trest běhal kolečka," dodal s úsměvem Bajgar.

Kategorii nejvyšších letců v Mrlínku o víkendu také opanoval podomácku vyráběný drak.

„Výroba nám zabrala tak tři hodiny. Děda nám pomohl s konstrukcí, protože ví, jak má správný drak vypadat, aby létal. Dcery zase celého draka pomalovaly a navázaly na ocásek mašličky," vypočítával Petr Pořízek z Mrlínku.

Chodí prý soutěžit pravidelně každý rok, ale ještě nikdy nic nevyhráli. „Vždycky jsme měli draka kupovaného a ten nám paradoxně nikdy pořádně nelétal," vysvětlil Pořízek.

Rozhodli se proto nepřízeň osudu zlomit a tento rok vyrobit vlastního draka. „Je dobré, že když jsme ho všichni dělali, budeme za to i oceněni. Máme tak motivaci i na příště," podotkl Pořízek.

Při pouštění draků se vyřádily kromě aktivních tatínků a dědečků hlavně děti.

„Já mám půjčeného draka od kamarádky, někdy bych si chtěla vyzkoušet i draka vyrobit, ale je to moc těžké. Pouštění draka je ale velká zábava," podělila se o své zážitky dvanáctiletá Tereza Kuželová z Mrlínku.

Podobně na tom byl i její desetiletý kamarád Dominik Smejkal. „Zkoušel jsem draka vyrobit, ale moc se to nepovedlo, tak mám tady toho vojenského kupovaného. Několikrát jsem s ním už dokonce vyhrál," pochlubil se Dominik.

Ani pouštění draků se ovšem neobejde bez karambolů. „Mám ještě další dva draky, jeden má ale roztržené křídlo a druhý nechce nikdy létat, tak jsem si musel vzít tohoto vojenského," posteskl si Dominik.

Autor: Vendula Pudelková