S dalekohledem příliš nepořídí, naopak potřebují volný prostor a pohled na co největší část oblohy. Když se objeví, září asi vteřinu. „Než by člověk namířil dalekohled jsou pryč, i astronomové si vezmou deku a jdou za město,“ vysvětluje Dočkálek.

Roj Perseid pravidelně nastává mezi 17. červencem a 24. srpnem. Prachové částice se střetávají se Zemí a v atmosféře září jako meteory, lidově padající hvězdy. "Protože jsou zpravidla menší než zrnka písku a jsou složeny z křehkého kometárního materiálu, při průletu zemskou atmosférou se zcela vypaří,“ popisuje Pavel Suchan z Fyzikálního ústavu v Opavě. „Nejvíce se jich objevuje v době, kdy se Země ocitá v nejhustší oblasti proudu meteoroidů, tedy kolem dvanáctého srpna.“

Perseidy uvidí i lidé ve městech

Podmínky pro pozorování jsou v tuto dobu dobré. Měsíc je ve fázi okolo první čtvrti a tedy brzy zapadne. Daleko od velkých měst proto bude možné spatřit i nejslabší meteory. O pravidelný, ale přesto mimořádně lákavý úkaz, však nepřijdou ani lidé ve městech. Perseidy uvidí také, ale jen ty nejsilnější z nich.

Název roje Perseid je odvozen od souhvězdí, z jehož směru meteory vlivem perspektivy zdánlivě vylétají. "Vstupují do atmosféry rychlostí padesát devět kilometrů za sekundu a začínají zářit ve výšce okolo sto dvaceti kilometrů nad povrchem Země. Pohasínají o desítky kilometrů níže," přibližuje Suchan. Vlétají přitom do atmosféry z jednoho směru. Proto se lidskému oku zdá, jako by jejich dráha vycházela z jediného bodu na obloze.

Slzy svatého Vavřince

První zmínky o tomto úkazu existují už od poloviny třetího století v souvislosti s umučením svatého Vavřince. Byl jedním z církevních hodnostářů strážících majetek v Římské říši. Při pronásledování křesťanů prý neuposlechl příkaz krutého římského císaře Valeriána odevzdat církevní majetek vládci a raději jej rozdal chudým.

Podle zaznamenaných svědectví několik dní po jeho popravě 10. srpna 258 padaly z nočního nebe "třpytivé slzy" a od této události jsou Perseidy lidově označovány jako slzy svatého Vavřince. Skutečnost, že jde o astronomický úkaz prokázal až italský astronom Giovanni Schiaparelli ve druhé polovině 19. století.

Vybrali jsme pro vás: