Redaktorka Deníku strávila sobotní službu s hlídkou kroměřížské Městské policie

Na službu jsem dorazila podle instrukcí přesně o půl osmé. V té době jsem byla hodně unavená a přesvědčená o jediném. „Vydržím do půlnoci a půjdu se domů vyspat,“ říkala jsem si.

Už za hodinu jsem ale se ale účastnila pečlivě promyšleného plánu strážníků a pochopila, že do šesti hodin ráno nebudu mít na spaní ani pomyšlení.„Pojedete zkontrolovat supermarkety,“ zněl první rozkaz operačního městské policie. Znamená to obejít důkladně celý objekt, probrat dění s ochrankou a zkontrolovat známé firmy, které se pohybují kolem.

Zrovna sobotní kontrola prozradila dva podnapilé. U jednoho z nich strážníci naměřili bezmála čtyři promile, druhý na tom byl s téměř třemi jen o málo lépe.

Zatímco jinou z hlídek v té době zaměstnal planý poplach v kroměřížském Domě kultury, mě čekala scéna jako z akčního filmu: zapnuté majáky, rychlá jízda a otáčení se v křižovatce.Příčina? U benzinky v Hulínské ulici totiž řidič nerespektoval přikázaný směr jízdy, tedy řečeno policejním slovníkem vážným způsobem ohrozil ostatní účastníky silničního provozu. Odbočoval vlevo, přičemž navíc přejel dvojitou čáru.

Na dalším výjezdu jsem doprovázela jiné dva policisty a Freda, což je krásný policejní pes.Vyrazili jsme do zahrádkářské kolonie do Horních zahrad a do prostor bývalé pekárny v ulici Jožky Silného. Ačkoli jsou tyto oblasti známé výskytem bezdomovců, nezbylo mi, než si říct, „zase nic“. Zrovna my jsem totiž na žádného štěstí neměli.

Kolem jedenácté hodiny, zrovna když jsem sledovala s operátorkou kamerového systému Leonou dění v ulicích, přivedli strážníci na služebnu uplakanou mladou dívku. Důvod? Potulovala se po venku s partičkou kamarádů na Zacharu.

Bohužel ještě neměla osmnáct let, ale nadýchala bezmála jednu promile alkoholu. Událost začala být smutná ve chvíli, kdy operační městské policie telefonicky upozornil její matku.„Přistihli jsme vaši dceru s 0,7 promile v krvi,“ sdělil operační důstojník její matce. Ta však měla dost starostí sama se sebou. Zrovna totiž popíjela na nějaké akci mimo Kroměříž. Domluva s ní byla nesnadná už proto, že nechtěla věřit, že jí volá skutečně policie.

„Určitě je to žert,“ opakovala. Až opětovné zavolání na linku 156 ji přesvědčilo. Přiopilá matka si sama pro dceru přijet nemohla, svolila ale, že mohou strážníci dceru zavést domů a nechat jí tam samotnou.

Moje další akce? „Dobrý večer, pane řidiči, silniční kontrola“. Týkala se nechvalně proslulé lokality v okolí restaurace Slady. Ačkoli byla celou noc sledována na kamerách, se dvěma sympatickými strážníky Radkem a Ctiborem jsme vyrazili také zkontrolovat hladiny alkoholu řidičům, kteří od Sladů odjíždějí.

Všichni byli vzorní, hůř na tom byl ale mladík, jehož vozidlo mělo propadlou STK i emise. Musel si počkat na příjezd státní policie, která s ním pochybení dořešila.Po hodině postávání venku jsem byla vděčná za návrat ke kamerám, na kterých se zrovna začali hemžit podnapilí. Roztomilí, směšní, ale i k politování. Třeba jako muž, kterého dvojice policistů doprovázela domů.

S touto dvojicí jsem se poté vydala do těch nejzapadlejších částí města. Hledali jsme úkryty bezdomovců a ačkoli se podle zákonu schválnosti celou noc nic moc nedělo, tentokrát jsme byli úspěšní. V areálu bývalých kasáren na Tescem spokojeně spal zabalený v koberci jednašedesáti­letý muž.„Dobré ráno,“ popřáli mu strážníci. Ačkoli probuzení baterkami ve tři hodiny nad ránem nebylo asi nic příjemného, choval se dotyčný velice mírně. Byl upozorněn, že má změnit „bydlení“, policisté mu vyjmenovali určité možnosti, jak situaci řešit, nakonec ho ale nechali dospat.

Já jsem se opět vrátila ke kamerám, na nichž jsme s Leonou sledovaly prý nezvykle klidné město. Inu, jak už jsem řekla, zákon schválnosti zafungoval. Nedělní noční služba totiž byla o poznání rušnější a strážníkům prý klid během mé návštěvy bohatě vynahradila.