Na téhle zemi jednak oproti jiným není nic až tak extra (proto se k nám ostatně zatím prakticky žádní migranti netlačí), a především: pokud jednou „nebude pro všechny", pak jako by nebyla pro nikoho. Státeček, který si někdo pečlivě vykolíkuje, oplotí a žárlivě střeží, se dal v Evropě vybudovat naposledy po druhé světové válce, a ani tehdy to morálně vzato nebyla žádná ctnost: daní třeba za švýcarské bohatství a neutralitu jsou konta v tamních bankách, z nichž ještě pořád nevyvanul odér plynových komor.

Uzavřít se v české kotlině a „nenašince" odtud vyhánět jak v pohádkách, to dnes zkrátka jednak dost dobře nejde (kdo přesně určí, zda sem může Američan, Rus, Brazilec, Afričan nebo Syřan?) a hlavně je to nemorální a zároveň pitomé. Když máte v obci nepořádné sousedy, nepomůže vysoký plot, protože jich nakonec bude tolik, že vám ho stejně zboří. Musíte je naučit žít v pořádku, postupně a počínaje právě těmi, kteří z toho nepořádku dobrovolně sami utekli, protože se jim zajídal. To ovšem samozřejmě není jednoduchá práce, na rok či dva. Nebo na jedno či dvě volební prezidentská období.

LUKÁŠ PAŘENICA