Častějšími projevy vděku jsou urážky a nadávky. „Je to náročná práce. A bohužel si jí spousta lidí neváží. Člověk musí mít nervy jako špagát a nepovolit, zkrátka to skousnout," řekl Zapletal

Oba pánové jsou takzvaně na zavolání: když je z práce povolají, musí vyrazit třeba i v noci. „Když je kalamita, musíme přijet, sednout za pluh a vyjet na cesty," vysvětlil kolega Krejčíř.

Prohrnuté cesty jsou mnohdy ale během půl hodiny opět pod sněhem. „Nedá se nic dělat. Máme dané okruhy a i lidé na druhé straně na nás čekají. Na ta kritická místa se pak vracíme," doplnil Krejčíř.

Ani samotné řízení pluhu a sypače není úplně jednoduché. Úzké cesty, zaparkovaná auta a domy blízko cest i to může být pro pluh problém. Vytočit se na takovém místě je takřka nemožné. Nejednou s ním v zimě i zapadli.

„Na pomoc pak musí přijet jeřáb. Někdy se dokonce musí sundat radlice a postupně auto vytáhnout," popsal Krejčíř.

Sami ale zapadaná auta ze závějí tahat nesmí. Za směnu někdy najezdí až tři sta kilometrů. Auta příliš rychle nejezdí. „Mašina je těžká. Když je sypký sníh a je vidět, dá se jet třeba pětačtyřicet. Na mokrém těžkém sněhu se pak opravdu ploužíte, třeba jen dvaceti kilometrovou rychlostí v hodině," dodal Krejčíř.

„Když fouká, padá sypký sníh a člověk pluží proti větru, tak všechno letí přes kabinu a to je úplná bílá tma. Nic nevidíte a jedete téměř poslepu," uzavřel Zapletal.