„Dříve jsem pracoval v Diakonii, dělal jsem dobrovolníka na různých kulturních akcích města. Místní mě znají, mají ke mě důvěru, já znám je. Takže když se naskytla možnost, neváhal jsem,“ říká Roman Kandrač, jeden z pěti asistentů, kteří byli vybráni z téměř třiceti uchazečů.
close
info
Zdroj: se svolením MěÚ Vsetín
zoom_in
Spolufinancováno EU. Logo.Vsetínská radnice totiž letos využila spolupráce s Odborem pro sociální začleňování Ministerstva pro místní rozvoj a dotačního titulu Evropské unie.
Náplní práce preventistů je především dohlížet na bezpečnost lidí, majetek, na dodržování veřejného pořádku a také komunikovat s romskou menšinou. Smyslem jejich činnosti je posílit pocit bezpečí v ulicích města. A po prvním měsíci v terénu lze říci, že se jim daří.
Na začátku se ale občas potkávali s nepochopením. „Většina Romů byla ráda. Samozřejmě se našli i tací, kteří říkali, že jsme bonzáci. My jsme jim vysvětlili, proč to děláme, proč chodíme po městě. Že tady chceme bezpečno pro všechny. A oni to rychle pochopili,“ vysvětluje Roman Kandrač.
„Jsme tady pro všechny, Romy i neromy. Vybralo nás město, platí nás město a my jsme tu pro všechny občany,“ dodává.
Když se něco stane, problémoví obyvatelé Vsetína jednají raději nejdříve s preventisty. Mají k nim důvěru i respekt.
„My jim vysvětlujeme, varujeme je. Říkáme lidem, jaká jsou pravidla, a také upozorňujeme na postihy, co se může stát, když budou pravidla porušovat. A hlavně kolik by pak činila pokuta. A oni, protože nemají tolik peněz, na to slyší,“ říká Radim Tulej.
Během svých pochůzek nachodí okolo 16 kilometrů po vsetínských ulicích. Jak se redaktoři Deníku přesvědčili, lidé na ulici hlídku poznávají a zdraví ji.
Romové i lidé z majority. Sotva ujdou pár desítek metrů, zahlédnou preventisté seniorku na kole, jak jede po chodníku.
„Já vím, chlapci, že nemůžu, ale mám strach, že mě na cestě někdo srazí,“ usměje se na dvojici a mizí v dáli.
Zatím je jejich práce poměrně klifná, ale preventisti jsou připraveni, že se to může zhoršit. Pokud vidí nepřístojnost, jdou za lidmi a snaží se jim domluvit.
„Když například pijí alkohol na veřejnosti, řeknu jim, že existuje vyhláška města 5/2008,“ vysype z rukávu jeden z mužů.
A argumenty v podobě případné pokuty většinou zaberou. Navíc, pokud si nejsou asistenti v něčem jistí, po telefonu jim poradí hlídka městské policie.
Práci nosí i domů
„Vždycky za mnou lidé chodili, i když jsem dělal na diakonii nebo za kolegou, když byl domovníkem. Mají k nám přirozenou důvěru a respekt,“ říká Kandrač.
Nedávno zrovna řešili spor dvou výrostků, kdy v hádce při fotbale jeden druhému rozbil telefon.
„Přišli za námi rodiče, jak to mají řešit, co mají dělat,“ říká Radim Tulej a dodává: „Pokud jednáte s lidmi slušně, i oni s vámi budou jednat slušně.“
Roman Kandrač, když zrovna nedělá preventistu ve Vsetíně, jezdí o víkendech pracovat na desetihodinové směny do Amazonu v Kojetíně.
„Pokud vím, do Kojetína jezdí zhruba třicet našich lidí. Tady ve Vsetíně práce moc není, ale když chceme pracovat, najdeme ji.“
