Hned u dveří jsem se však nestačila divit, jak šlo všechno rychle a nikde se netvořily dlouhé fronty. Dopis jsem měla odeslaný přibližně za minutu, a to jsem si ještě stihla vyplnit podací lístek.

Stejná situace se opakovala i o patro výš, kde se vyřizují složenky. I tady nikdo nečekal déle než dvě minuty. „No jo, teď je klid, protože jsou lidé ještě v práci a ještě se nevydávají důchody. Pak to bude mnohem horší,“ podotkla starší paní, s největší pravděpodobností častá návštěvnice pošty.

A zřejmě věděla, o čem mluví. Stačilo přijít jen o několik dní později a nejlépe po třetí hodině odpoledne. V řadě za sebou stojí u okýnek i sedm lidí za sebou, největší fronty se tvoří u vydávání balíčků a doporučených dopisů.

„Tam je to administrativně delší a lidé už bývají kolikrát nevrlí. Zlobí se třeba na toho, kdo je před nimi u okýnka, ale ani ten za to nemůže,“ vysvětluje mi sympatická blondýnka, která si jde sama vyzvednout doporučené psaní.

„Nejvýhodnější je přijít v poledne, to tady nikdo nebývá. Ale ne vždycky člověku vyjde, že má zrovna čas,“ dodává s úsměvem a trpělivě čeká asi dvacet minut, než na ni přijde řada.