Pro bývalou učitelku matematiky vždycky byl a stále je velkou láskou folklor. Společně se svým manželem, kterému neřekne jinak než Jeníček, se již po mnoho let snaží předat mladé generaci lásku k lidovému umění.

Manželé Haluzovi se přestěhovali do Luhačovic v nejtěžších chvílích společného života. Oba byli totiž v minulosti systematicky perzekuovaní a patřili mezi politické vězně.

Věra Haluzová ani přes nepřízeň osudu nezahořkla a všem ve svém okolí rozdává úsměvy a optimismus. Před šestnácti lety založila společně s dalšími nadšenci v Luhačovicích mezinárodní festival dětských folklorních souborů. Za ta léta si akce získala věrné diváky a dobrý kredit v povědomí veřejnosti. Festival byl zařazen do kalendářů evropských a světových dětských folklorních akcí a v roce 2005 se stal řádným členem světové organizace lidového umění CIOFF.

Na dramaturgii letošního ročníku, který se uskutečnil o víkendu, si dali organizátoři záležet. Návštěvníci měli možnost zhlédnout soubory z Bavorska, z Gruzie, ze Slovenska a také z celé České republiky. O všech malých tanečnících mluví Věra Haluzová jako o svých dětech.

Můžete zhodnotit uplynulý šestnáctý ročník?

Já si myslím, že letošní festival je volným pokračováním myšlenkové série, která je akci věnovaná. Musím říci, že všechny životní hodnoty, které chceme, aby pomohly rozvoji kultury srdce a společných vztahů mezi lidmi, to všechno bylo ve festivalových programech nepřímo řečeno.

Akce pod širým nebem jsou vždycky tak trochu sázkou do loterie, protože počasí prostě ovlivnit nejde. Jak se to víkendové studené počasí odrazilo na návštěvnosti?

Na stranu jednu se nad námi nebe smilovalo, protože nepršelo, ale byla velká zima. Ale na projevu dětí to nebylo vůbec viditelné. Ba naopak! Dovedly strhnout a roztleskat plné hlediště.

Můžete trošku zavzpomínat na ty začátky před šestnácti lety?

Tak já jsem festival v Luhačovicích založila a až do loňského roku jsem byla také jeho autorkou. Ten náš se trošku liší od ostatních podobných akcí. V každém ročníku jsme chtěli dětem předat to nejdůležitější z etiky. A myslím si, že se nám to i podařilo.

Za tu dlouhou dobu můžete objektivně hodnotit. Myslíte, že je o folklor stále zájem?

Určitě. O tom není pochyb. Zájem trvá, i když má samozřejmě jisté výkyvy. Jen si vezměte, že když jsme se s manželem přestěhovali do Luhačovic, tak v mnohých domácnostech se ještě svítilo petrolejkou. A dnes? Společnost udělala obrovský skok kupředu. A to nejen na poli hmotné kultury, ale především na poli kultury duchovní. Proto náš festival pokládám za strašně důležitý. Víte, národ je živý jenom tehdy, když si dovede uchovat svoji podstatu. Kulturu jemu vlastní, to znamená folklor.

Takže i dnešní přetechnizovaná doba folkloru svědčí?

Určitě mu nevadí. Ono by se zdálo, že lásky k folkloru ubývá, ale není to pravda. Vznikají stále nové soubory. Děti do toho vkládají celé své srdce i duši. Myslím si, že folklor stále oslovuje. Jsou věci, které mají nadčasovou hodnotu. Člověk je dokonale šťastný jen tehdy, když se o to své štěstíčko může podělit i s ostatními. Víte, když se tady v Luhačovicích setkáváme, tak ty děti vidí, že ne všechny národy se mají tak dobře jako se máme my. Zdaleka ne všichni žijí na tak vysoké úrovni. A tady je právě konfrontace s dětmi z jiných národů nesmírně důležitá. Já si myslím, že folklor k tomu nesmírně přispívá. Když v neděli odjížděly děti z Gruzie, tak jsem se s nimi šla rozloučit a oni mi řekly krásnou větu: cítili jsme se tu jako doma.

To je asi takové hezké zadostiučinění za všechnu vaši námahu.

Jistěže. Pokud to řeknou i ostatní děti, je to ta nejlepší cesta jak prostřednictvím folkloru utužovat pravé přátelství mezi všemi národy. To je vlastně jedna z hlavních myšlenek festivalu. Aby všechny děti na celém světě byly šťastné. Moc bych si přála, aby prostřednictvím umění byla navazována stále nová přátelství. Pokud se nám toto v Luhačovicích podaří, budeme velice šťastní. Když se dívám na děti, jak tančí, v těch tvářích je všecko. Pohoda, štěstí, úsměv. Je to moc krásné. Kdysi mi řekl Karol Plicka velkou moudrost: kolegyně, pamatujte, že co do mladých kladného vložíme, to v nich zůstane. Já myslím, že to řekl moc krásně.

Patrně děti, které se dostaly k folkloru, mají úplně jiné dětství než ty, které se soustředí třeba jen na počítač.

No jistě! Všechno prožívají o moc intenzivněji. Mají obrovskou výhodu do dalšího života. I když si to samy ještě neuvědomují. Učí se podávat ruce na všecky strany. Moje generace byla svědkem válek, které stály mnoho životů a přinesly mnoho utrpení nejenom dospělým, ale také dětem. Ve folkloru je prostřednictvím prostých lidí zakódovaná obrovská filozofie. A když ji ty dnešní děti pochopí, snad už další války nebudou.

Jak dlouho trvá příprava jednoho ročníku festivalu?

Jak skončí jeden, okamžitě se zase začíná s dalším ročníkem. No je toho hodně. (Smích.)

Luhačovský festival není vaší jedinou aktivitou, že?

Podívejte se, řekla bych to takto. Dokud mohu a dokud mi slouží mozek tak, že mi dává ještě nové podněty, budu pracovat. Teď mám na stole rozložený program dalšího festivalu. Spolupracuji na něm s panem profesorem Bradou z konzervatoře v Kroměříži, tetičkou Pachtovou a další řadou význačných nadšenců. Tímto festivalem jsme prakticky zachránili folklor na Hané a já vás zvu příští rok do Chropyně. Tam vám ukážu, jak jsme dali tomu proutečku, který na Hané z folkloru zůstal, možnost znova se rozrůst do košatého stromu.