„Letošní specialitou je, že většina vozidel pochází z doby před rokem 1945. Původně jsme stanovili limit osmdesáti účastníků z celého Česka, ale zájem byl veliký. Neuhlídali jsme to a nakonec jich odstartuje čtyřiaosmdesát," vysvětluje organizátor Tomáš Barnet.

O půl jedenácté řidiči vyrazí na orientační okruh dlouhý osmdesát sedm kilometrů. Čeká je pět průjezdních kontrol a na své cestě minou například Velehrad a Buchlovice. Zatím ale postávají před svými raritními chloubami.

Jiří Kašpar se svým zeleným automobilem německé značky DKW z roku 1938 přijel až z Pardubic. „Dřív jsem závodil na motocyklu, ale ve stáří už mi vyhovuje spíš něco se čtyřmi koly a střechou," přiznává. Své auto pořídil za několik stovek tisíc a v garáži mu stojí další čtyři modely, které ale zatím nejsou pojízdné.

„Nejnáročnější je auto renovovat. Musíte ho celé rozložit, opravit a pak ho znova skládat. Auto, s kterým dnes startuju, má dřevěnou kostru. Když jsem ho koupil, tak byla celá ztrouchnivělá, takže jsem si musel nechat vyrobit novou," přibližuje Kašpar.

Kromě samotných veteránů diváci obdivují i sváteční oblečení jejich posádek. Většina závodníků totiž sladila svůj zevnějšek s rokem výroby svých motorových miláčků. Pánové si vzali dokonale padnoucí obleky a na hlavu dali klobouky nebo bekovky, zatímco dámy z šatníků vytáhly šaty v prvorepubli­kovém stylu.

„Manžel byl veterány posedlý už před pětatřiceti lety, když jsem si ho brala. Chtěla jsem se nějak zabavit po dobu, co on trávil čas v garáži. Začala jsem sledovat módu a střihy z první republiky a šít si podle toho šaty," vypráví Marie Grmelová. Ve skříni ji visí osm modelů, z nichž každý časově i barevně ladí s jedním z automobilů jejího muže. U černého Buicku pózuje v hnědých šatech a v ruce drží vyšívaný slunečník.

O půl jedenácté už ale řidiči usedají za volant a mávají na pozdrav nadšenému publiku.

„Mám radost, že jsem si připomněl, jak krásná auta se kdysi vyráběla. Samotného by mě lákalo takové vozidlo vlastnit, ale vyžaduje to obrovskou investici, a to jak finanční, tak časovou," říká Aleš Procházka. Mezitím se s náměstím loučí klakson posledního vozu.

AUTOR:TOMÁŠ MACA